PERSPEKTIVY VÝVOJE VZBOURENECTVÍ V AFGHÁNISTÁNU A PRILEHLÝCH PÁKISTÁNSKÝCH OBLASTECH/PERSPECTIVES OF DEVELOPMENT OF THE INSURGENCY IN AFGHANISTAN AND THE NEIGHBOURING PAKISTANI AREAS

Abstract

This analysis aims at prediction of the political development in Afghanistan, especially the future of insurgency in this country and neighbouring Pakistani areas. Premises of this work are threefold: it is necessary to include Pakistan in the analysis of the insurgency, dimension of legitimacy is as important as military dimension when it comes to insurgency and that succesful negotiations with Taliban are currently impossible. At first, we describe geographical and demographical determinants influencing the conflict. After a brief historical excurse we shall continue with analysis of actors taking part in the insurgency. Doing this we should get an insight of the situation, which will be broadened by using Manwaring paradigm, which conceptualizes the main factors which have impact on the phenomenon of insurgency. These factors will be extrapolated - creating the first scenario of possible development, we will then add another two predictive scenarios. Main conclusion of the work is that despite possible increase in numbers of military personnel or even after boosting the legitimacy the insurgency will not fade away as it would require systematical effort in Pakistani neighbouring tribal belt. [PUBLICATION ABSTRACT]

Headnote

Abstrakt

Tato analyza má za úkol predikovat dení v Afghánistánu, respektive nastínit perspektivy vyvoje vzbourenectví v Afghánistánu a prilehlych pákistánskych oblastech. Vycházíme z premis, ze je nutno do analyzy zahrnout i Pákistán, ze úroven legitimity je u vzbourenectví stejne tak dulezitá jako rovina vojenská a dále ze úspesná jednání s Tálibánem v soucasné dobe nejsou mozná. Nejdríve predestreme geografické a demografické determinanty ovlivnující konflikt. Po krátkém historickém exkurzu pristoupíme k rozboru aktéru zapojenych do vzbourenectví. Tím bychom meli získat vhled do situace, ktery rozsíríme aplikací Manwaringova paradigmatu, to pomuze analyzovat hlavní faktory, které následne extrapolujeme do prvního scénáre, k nemu pridáme dalsí dva scénáre zalozené na predikci. Hlavním zjistením práce je, ze i pres navysení vojenské prítomnosti a získání legitimity nemusí dojít k odstranení vzbourenectví, které vyzaduje nápravu i v pákistánském pohranicním pásu.

Abstract

This analysis aims at prediction of the political development in Afghanistan, especially the future of insurgency in this country and neighbouring Pakistani areas. Premises of this work are threefold: it is necessary to include Pakistan in the analysis of the insurgency, dimension of legitimacy is as important as military dimension when it comes to insurgency and that succesful negotiations with Taliban are currently impossible. At first, we describe geographical and demographical determinants influencing the conflict. After a brief historical excurse we shall continue with analysis of actors taking part in the insurgency. Doing this we should get an insight of the situation, which will be broadened by using Manwaring paradigm, which conceptualizes the main factors which have impact on the phenomenon of insurgency. These factors will be extrapolated - creating the first scenario of possible development, we will then add another two predictive scenarios. Main conclusion of the work is that despite possible increase in numbers of military personnel or even after boosting the legitimacy the insurgency will not fade away as it would require systematical effort in Pakistani neighbouring tribal belt.

Klícová slova

Vzbourenectví, Afghánistán, Pákistán, ISAF, Tálibán, legitimita, predikce.

Keywords

Insurgency, Afghanistan, Pakistan, ISAF, Taliban, legitimacy, prediction.

ÚVOD

Cím dál casteji se zraky mezinárodního spolecenství obracejí k aktuálnímu dení v Afghánistánu s otázkou, jak se bude vyvíjet dalsí osud zeme. I v akademické literature se stal Afghánistán jedním z nejfrekventovanejsích pojmu. Není treba zduraznovat klícovou roli, jiz tato zeme hraje pro region, NATO, ale také napríklad pro budoucí podobu mezinárodního terorismu ci organizovaného zlocinu. Snaha predpovedet vyvoj a naznacit mozná doporucení je tedy rozhodne na míste.

Konkrétne se v této práci budeme zabyvat budoucím vyvojem vzbourenectví1 v Afghánistánu, práve vzbourenectví je totiz hlavní neznámou ve vyvoji zeme. Pokus predpovedet vyvoj vzbourenectví v Afghánistánu není rozhodne ojedinely, v poslední dobe napríklad k debate prispel Tomás Zipfel2 na stránkách Obrany a Strategie. Cím se tato práce odlisuje? Krome metodiky zalozené na literature zabyvající se vzbourenectvím a predikcemi ve zpravodajství to je predevsím síre analyzy, která bude explicitne zahrnovat i dení v Pákistánu s prihlédnutím k tomu, ze samotny Pákistán zazívá na hranici s Afghánistánem vlastní druh odporu proti státní autorite, mající ovsem stejné koreny.

Po naznacení základních premis práce se ve strucnosti seznámíme s hlavními geografickymi a demografickymi determinanty vzbourenectví, dále predstavíme aktéry vzbourenectví a prejdeme k analyze hlavních faktoru ovlivnujících vzbourenectví jako celek. Na základe toho budeme moci urcit, jak by se vzbourenectví mohlo vyvíjet, pokud by zádny z techto faktoru nedoznal zmen (scénár první); z nej vyjdou i dalsí dva scénáre, které se budou vzdy lisit jednou hlavní promenou, v druhém prípade to bude velikost vojenského nasazení ISAF a USA, v prípade tretím otázka legitimity.

Nez prikrocíme k premisám práce, je na míste vysvetlit dále uzívanou terminologii tykající se analyzování budoucího vyvoje. Za extrapolaci bude povazována operace, ve které zachováme základní promenné, tj. budeme predpokládat priblizne stejné pusobení soucasnych faktoru. Projekce je zalozena na extrapolaci danych faktoru, ovsem za predpokladu zmeny pusobení nekterého z nich. Konecne predpoved znací i to, ze krome soucasnych faktoru bude na fenomén pusobit i faktor zcela novy, dosud nemanifestovany.3 První scénár je tedy extrapolací, zbyvající dva projekcemi.

ZÁKLADNÍ PREMISY

Argumentacní linie této práce spocívá na nekolika premisách, které je namíste otevrene vyslovit a obhájit. Jsou jimi predevsím tri teze: transnacionální povaha fenoménu, ktery nelze zkoumat pouze v Afghánistánu; názor, ze dimenze legitimity je ve vzbourenectví stejne tak dulezitá jako dimenze vojenská; presvedcení, ze efektivní a smysluplná dohoda s Tálibánem, napr. v podobe dialogu s umírnenymi, není v soucasné dobe mozná.

Proc je nutno zahrnout i Pákistán? Prijmeme Buzanovo prizma regionálních bezpecnostních komplexu, které zastává názor, ze "problémy národní bezpecnosti kazdého z nich [státu v daném komplexu] nelze primerenym zpusobem analyzovat ci resit oddelene".4 Na premisách tohoto prístupu a na základe Uppsalského projektu formuloval Peter Wallensteen tezi tzv. konfliktních komplexu, kde je mozné resení danych konfliktu nalézt pouze pri vyresení konfliktních schémat celého komplexu. Wallensteen nachází techto komplexu 16 a jedním z nich je komplex jihozápadní Asie, ve kterém se nachází práve tyto dva státy.5 Od teoretickych konceptu prejdeme k praktickym bodum. Není zádnym tajemstvím, ze Tálibán je do znacné míry pákistánskym vytvorem,6 pastúnské etnikum, které tvorí drtivou vetsinu stoupencu hlavních povstaleckych skupin, se rozhodne neomezuje pouze na Afghánistán. Ozbrojeny odpor je organizovany predevsím z Quetty a Pesawáru,7 tedy z pákistánského území. Vzbourenectví v Afghánistánu je také silne napojeno na pákistánské islamistické síte a skupiny.8 Alespon ctvrtinu tálibáncu tvorí odchovanci pákistánskych nábozenskych skol (madáris).9 Podobnych propojení je jeste celá rada, nicméne jako ilustrace propojenosti bezpecnosti obou státu toto postacuje. Propojenost ovsem neimplikuje rovnost vzájemné bezpecnostní závislosti.

Proc se zabyvat necím tak obtízne uchopitelnym jako legitimita a její vliv na vzbourenectví? Sice je mnohem obtíznejsí operacionalizovat ji nez rekneme pocet ozbrojencu ci mnozství munice, ale dle predních akademiku a také príslusníku vojenskych sboru má velmi dulezitou roli.10 Tato idea byla dokonce testována pomocí faktorové analyzy na vzbourenectví v Latinské Americe,11 jde o takzvané Manwaringovo paradigma, které vyjmenovává sedm pro vzbourenectví obecne nejdulezitejsí faktoru, mezi nimiz je práve i legitimita. Pozdeji jeho autor Max Manwaring ve spolupráci s Johnem Fishelem dokonce "povysil" legitimitu na obecne nejdulezitejsí faktor, a to nejen u vzbourenectví, ale i v prípade operací na udrzení míru.12 Vcelku logicky to vyplyvá z charakteru asymetrického boje, konkrétne v Afghánistánu to je snad jeste dulezitejsí, nebot logistika je zalozena na skrysích a skladech ve sprátelenych vesnicích.13 Naklonení si populace pusobí jako nezbytná podmínka pro nekteré vzbourenecké operace i jako tzv. force multiplicator, jak si ukázeme pozdeji.

Proc odmítáme povazovat v soucasné dobe dialog s Tálibánem ci s jeho umírnenym krídlem za smysluplny, a to i ve svetle dohody pákistánského Tálibánu s Islamabádem v provincii Swat ci unilaterální deklarace prímerí téhoz aktéra ve federálne spravované oblasti Bajaur? Ciníme tak z vícero duvodu, za prvé, mulla Úmar do znacné míry prijal od al-Káidy nekompromisní dzihádistickou vizi sveta,14 není tedy rozhovorum naklonen. Podobne radikální myslení vykazují i ctyri nejvyssí pobocníci Úmarem jmenovaní.15 Jestlize k tomu pripocteme úmrtí pomerne vlivnych umírnenych predstavitelu mully Rabbáního a Usmáního,16 nejeví se sance na smysluplná jednání jako velká. Dále bychom nemeli zapomenout na fakt, ze Tálibán ani jemu naklonení Pastúni nebudou mít uprímnou snahu jednat, pokud mají pocit, ze vyhrávají.17 Konecne posledním argumentem proti jednání v soucasné dobe je mezi pákistánskymi zurnalisty rozsíreny názor, ze tzv. umírneny Tálibán byl nafouknutou bublinou, kterou se Pákistán snazil vyuzít pri jednání ze Západem a Afghánistánem;18 pokud totiz nekdo mohl byt povazován za umírneného, byli to zpravidla úredníci, kterí se pouze podíleli na správe státu v dobách Tálibánu a jsou jiz dávno amnestovaní a na vzbourenectví se nepodílejí.19 Není to mysleno tak, ze by jednání nebyla mozná jako taková, ale ze v soucasné pozici slabsího, at reálne ci v ocích Afgháncu, se nelze dobrat rozumné dohody, kterou by tálibánci nebyli v pokusení hned porusit, podobne jako dohodu mezi pastúnskymi nácelníky v Severním Waziristánu a Pákistánem v roce 2006.20 Dle nekterych autoru je vystupování z pozice síly dokonce príznacné pro vzbourenectví obecne.21 Úspesny protipovstalecky boj by v sobe mel obsahovat dohodu alespon s cástí vzbourencu, jen je nutno si pred tím zajistit dostatecnou kontrolu nad zemí a jednáním. Soucasné nabídky k jednání autor interpretuje jako snahu zlepsit vlastní postavení i jinymi nez vojenskymi prostredky.

Vyse uvedené snad dostatecne vysvetluje tri základní premisy této práce:

. transnacionalita vzbourenectví, nutnost zahrnout i Pákistán do analyzy;

. relevance dimenze legitimity, nejen otázka vojenského pomerování;

. nemoznost dosazení rozumné dohody s Tálibánem v soucasnosti.

POLITICKÁ GEOGRAFIE A DEMOGRAFIE AFGHÁNISTÁNU A PÁKISTÁNU VZHLEDEM K VZBOURENECTVÍ

Jeste nez se budeme zabyvat konkrétními aktéry, jejichz vliv na aktivity se casem mení, predstavme si nekteré pomerne konstantne pusobící faktory mající puvod v geografickych a demografickych determinantech.

Geografické a demografické determinanty poskytují vzbourencum moznost, jak mohou prekonat jejich alespon pocátecní slabost vuci státní autorite. David Galula, ktery se úcastnil protivzboureneckého boje v Alzíru, vyzdvihuje následující faktory mající dlouhodoby charakter:22

. lokace; zda je daná zeme izolovaná prírodními bariérami, zda s ní sousedí zeme sympatizující se vzbourenci;

. velikost; cím vetsí území, tím obtíznejsí je kontrola území;

. usporádání; zeme, kterou lze dobre rozclenit do mensích cástí, se snáze ovládá;

. mezinárodní hranice; délka hranice, predevsím té pozemní, je dulezitym faktorem;

. terén; clenitost, vyskové rozdíly, druh vegetace hrají svou roli;

. klima; obvykle cím nepríznivejsí, tím to je vyhodnejsí pro lépe logisticky zaopatrenou stranu konfliktu, coz je obvykle státní autorita;

. populace; velikost populace úmerne ztezuje její kontrolu, naopak hustota zalidnení jí napomáhá;

. ekonomická vyspelost; vyspelé ekonomiky jsou sice zranitelnejsí terorismem, ale dlouhodobe odolnejsí vuci gerilové válce.

Jestlize tato kritéria aplikujeme na Afghánistán a prilehlé území Pákistánu, zjistíme neprílis prekvapive, ze se jedná o oblast pro gerilovy zpusob boje ci vzbourenectví velmi príznivou.

O izolaci se i pres masivnost pohranicních hor na vychode rozhodne mluvit nedá. Svedcí o tom i fakt, ze mezi Pákistánem a Afghánistánem existuje 22 legálních a hlídanych hranicních prechodu, tech nelegálních (o kterych se ví) je ovsem asi 340,23 paserácká cinnost dokonce nabyvala a nabyvá az regionálního vyznamu.24 Vzbourenectví probíhá predevsím na jihu, jihovychode a vychode Afghánistánu, v Pákistánu pak v severním Balúcistánu, Kmenovych oblastech (FATA) a Severozápadních provinciích (NWFP), toto území dosahuje znacnych rozmeru, zhruba velikosti Texasu. Rozclenení do samosprávních celku a predevsím efektivní kontrola mezi nimi zatím rozhodne nejsou v moci ani jedné vlády ci sil ISAF. Hranice mezi Pákistánem a Afghánistánem (Durandova linie) merí priblizne 2400 km a je umelym reliktem koloniální správy;25 predevsím podél této hranice zije pastúnské etnikum, cítající zhruba 25 miliónu,26 práve z rad Pastúnu se pak rekrutuje vetsina vzbourencu. Clenitost terénu je skutecne znacná (nejnizsí bod Afghánistánu je v nadmorské vysce 258m, nejvyssí pak v 7485m),27 a to i na pákistánské strane.28 Je ovsem pravda, ze vegetace prílis úkrytu pred leteckou silou neposkytuje. Klima pusobí pomerne znacne negativne práve proti uzití leteckych jednotek, ale na druhou stranu zase znemoznuje vetsí aktivitu vzbourencu v zimním období. Otázku populace jsme jiz nakousli, dodejme tedy, ze osídlení v námi zkoumaném území má znacne rurální charakter a skutecne, jak se domníval Galula, narázejí vzbourenci ve vetsích mestech, napríklad v Kandaháru, na vetsí obtíze nez ve vesnicích.29 V kontextu analyzy demografie se nelze nezmínit o velkém populacním rustu, predevsím v Pákistánu, dále se velmi zhruba odhaduje, ze v Pákistánu jeste zustává dva a pul milionu afghánskych utecencu,30 tito nezaopatrení Afghánci a predevsím jejich mládez pak samozrejme tvorí ideální rekrutacní potenciál pro vzbourence.31 Nerozvinutost, ba dokonce ekonomicky úpadek pak opet nahrává vzbourencum.

Ve zkratce a heslovite jsme si demonstrovali velky potenciál, ktery trímá v gerilovém zpusobu boje v Afghánistánu a prilehlych pákistánskych oblastech.

POPIS SOUCASNÉHO DENÍ32

Nejprve seznámíme ctenáre s krátkym historickym exkurzem do soucasné podoby vzbourenectví v Afghánistánu a prilehlych pákistánskych oblastech, ve kterém se zameríme na popis jeho aktivit. Pozdeji si predstavíme ruzné aktéry zapojené do vzbourenectví.

V roce 2001 se priblizne 100 príslusníku CIA, 350 speciálních sil a 15 000 ozbrojencu tzv. Severní Aliance za podpory leteckych sil USA postaralo o pád Tálibánu.33 Rychlost pádu islamistického rezimu zaskocila snad kazdého, predevsím pak samotné pákistánské bojovníky v rámci Tálibánu, kterí kladli nejvetsí odpor spojeneckym vojskum. To se odrazilo v jejich zklamání z Tálibánu a jejich neochoty bojovat; dle nekterych autoru to byl dulezity obrat, kdy se mnoho pákistánskych militantních islamistu zacalo realizovat na domácí pude, predevsím v kmenovych oblastech, a muzeme tak mluvit o tzv. pákistánském Tálibánu.34

Na území Afghánistánu zatím probíhal nekoordinovany úprk do Pákistánu. Pozdeji sice doslo k navysení vojenské prítomnosti na zhruba 1300 americkych vojáku, stále se ovsem museli prchající tálibánci obávat jen leteckych úderu. USA do znacné míry spoléhaly na pomoc afghánskych warlordu, které si zaplatila CIA, ti vsak byli úplatní i ze strany al-Káidy a Tálibánu.35 Nejpozoruhodnejsí roli sehrál Pákistán; pákistánská armáda sice poprvé od roku 1973 vstoupila do autonomních kmenovych oblastí, ovsem jen proto, aby po teroristickém útoku na indicky parlament 16. prosince a následné roztrzce s Indií odklonila cást svych sil smerem ke hranicím s Indií, a nechala tak hranici s Afghánistánem jen slabe strezenou.36 Pákistánská sluzba (ISI), která na jedné strane pomohla USA chytat nekteré tálibánce, jim také na strane druhé dodávala zbrane a prostredky pro jejich odpor. Tím dochází k nejparadoxnejsí situaci v prubehu této operace, a sice kdyz byla rada operativcu ISI a príslusníku Pohranicních sil odríznuta v Kunduzu rychlym postupem Severní Aliance spolu s vetsím poctem tálibáncu a dzihádistu z al-Káidy. Vzhledem k moznosti mezinárodní ostudy vyjednával Musarraf s Bushem, a nakonec doslo k vysvobozovací akci, pri níz se konalo nekolik desítek letu a nekolik stovek príslusníku ISI, velitelu Tálibánu, al-Káidy, Uzbeckého islámského hnutí bylo vysvobozeno ze sevrení a dopraveno do Pákistánu.37 Severní Aliance nebyla schopna pokracovat na jih do oblasti Kandaháru, protoze nemela podporu v místním pastúnském obyvatelstvu. Situace byla nakonec ze strany ISI a CIA vyresena najmutím warlordu z Quetty, kterí Kandahár spolu s americkymi marináky dobyli, aniz by se jim vsak povedlo zajmout mullu Úmara. Tálibánsky rezim byl porazen, priblizne petina tálibáncu pobita v boji a dve tretiny zraneny a asi desetina vzata do zajetí.38

Rok 2002 se nesl ve znamení politickych zmen. V Afghánistánu byl tradicním poradním sborem jmenován Karzáí do cela prozatímní vlády, v Pákistánu dosáhlo v parlamentních volbách obstojnych vysledku koalicní uskupení islamistickych stran MMA.39 Tato strana je konstruktem pákistánské tajné sluzby, která jí dopomohla i k lepsím vysledkum.40 MMA se tak dostala do regionální samosprávy v Severozápadních hranicních provinciích, kde zacala prosazovat islamisticky rád, a Balúcistánu, kde byla clenem vládní koalice.41 Práve v Balúcistánu pak spolu s ISI zorganizovaly v Quette zbytky tálibánského hnutí; kdysi sekulární Quetta se tak stala bastou islamismu a organizacním centrem vzbourenectví. Zde se také odehrály neprílis úspesné první rekrutacní pokusy a ISI zapocala s vycvikem a dodávkami zbraní.42 Afghánistán zacal pocitovat první útoky ze strany Tálibánu. V Quette zakotvil i mulla Úmar a vzniklo i první organizované teleso vzbourencu Quetta súra (Quettská rada).

Na jihu, kde nebyla zádná koalicní vojska a kde byl takrka nulovy sber zpravodajskych informací, doslo k rustu Tálibánu; tato oblast je také nejblíze Quette. Na jihu mel mulla Úmar vzdy nejvetsí podporu. V roce 2003 doslo také k odstepení tálibánské frakce Dzajs Muslimín (Muslimská armáda), která se v roce 2005 ovsem opet stává soucástí hnutí Tálibán.43 Az v roce 2003 se také po predchozích zamítnutích ze strany Rumsfelda ISAF rozsíril mimo hranice mesta Kábul, kde pusobil doposud.44 Byly také nasazovány první provincní rekonstrukcní tymy (PRT) v rámci tzv. první etapy.45 Invaze do Iráku prinesla i nové impulzy pro vzbourenectví, napríklad jsou sem vysílání ozbrojenci, aby se naucili technikám vyroby improvizovanych explozivních zarízení (IED), z Iráku plyne i materiální podpora.46

Rok 2004 prinesl Afghánistánu novou ústavu, ale také nárust útoku na vychode, které byly podnikány na Hizb Islámíj, organizaci pod vedením Gulbuddína Hikmatjára (HIG) napojenou na Tálibán, al-Káidu (ci spíse její tvrdé jádro) a tzv. Haqqáního sít.47 Proti al-Káide usporádala pákistánská armáda operaci, která ovsem skoncila naprostym fiaskem, nebot na odpor armáde se postavili kmenoví válecníci ve Waziristánu. Armáda nakonec uzavrela prímerí, ovsem s tím, ze propustila vsechny zajatce a doslo k amnestování vsech rebelu.48 Operace pákistánské armády tím neskoncily, opakovane docházelo a dochází k eskalaci násilí strídané prímerím, nejvyznamnejsí z nich bylo roku 2006 to, které kmenovym nácelníkum slibovalo autonomii s tím, ze nebudou podporovat Tálibán. Dohoda ovsem nebyla nijak kontrolována.49 Tento vyvoj znacil dve veci, a sice neschopnost pákistánské armády a predevsím kontrolu Tálibánu ci spíse pákistánského Tálibánu v Kmenovych autonomních oblastech (FATA). Tálibán zde jen v roce 2006 popravil 120 kmenovych vudcu.50 Zrejme v roce 2005, nejpozdeji v roce 2006, dochází k organizacnímu posunu, hlavní stredisko vzbourenectví na vychode a severovychode hranice se stává znacne aktivnejsím nez dríve a organizuje se v Pesawáru, hloubeji v Pákistánském území, mluvíme o tzv. Pesawár súra (Pesawárské rade).51

V roce 2006 se pomerne dramaticky zmenila situace, ISAF dokoncilo rozmístení PRT de facto po celé plose Afghánistánu, zároven vsak dochází k nebyvalému nárustu násilí. Oproti roku 2002 je zaznamenáno ctyrnásobne více útoku, jimz padlo za obet osmkrát více osob. Také nárust uzívání IED a sebevrazednych útoku byl znacny.52 Tálibán se dokonce odhodlal k takrka konvencní ofenzive a doslo k bitve o Pasmul, ve které Tálibán utrzil drtivou porázku, a bylo zrejmé, ze svoji eskalaci násilí ponekud uspechal.53 Co k tomu Tálibán vedlo? Mohl to byt tlak donoru, kterí chteli videt vysledky,54 dalsí vysvetlení muze jednoduse spocívat v postupném navysování aktivit Tálibánu, konecne poslední, ne vsak nezajímavé vysvetlení je, ze se jedná o reakci Tálibánu na dokoncení rozmístení PRT, tedy jakousi snahu prevzít iniciativu a snízit dopad PRT.55 Rok 2007 ovsem potvrdil schopnost Tálibánu udrzet navysenou aktivitu, v období se událo o ctvrtinu více útoku nez v predchozím roce.56 V prvním kvartálu roku 2008 muzeme pozorovat ctyricetiprocentní nárust.57 Tento trend pokracoval i v léte. Denní pocet útoku za první polovinu roku 2008 cítal 18,4 vuci 12,4 za stejné období predchozího roku.58 Dále muzeme byt svedky rozsírení co do oblastí, na které je útoceno, Tálibán zacal napadat logistické trasy ISAF vedoucí z Pákistánu do Afghánistánu, nejnicivejsí útok znicil pres 160 dopravních vozidel.59 Nic tedy nenasvedcuje tomu, ze by slo o krátkodoby jev, a vzbourenci jsou schopni úroven aktivity udrzet ci posílit, at uz jako reakci na aktivity ISAF ci snahu zalíbit se donorum.

Z historického exkurzu muzeme vyvodit nekolik zjistení:

. Aktivity vzbourencu neustále rostou;60

. Pákistán a pákistánské elementy sehrály dulezitou roli pri konsolidaci vzbourenectví.

STRUKTURA A POVAHA VZBOURENCU61

Kdo vlastne stojí za soucasnym násilím v Afghánistánu a prilehlych pákistánskych oblastech? Je treba predeslat, ze ne vsechno násilí má puvod ve vzbourenectví, casto jej lze pricíst drogové mafii ci organizovanému zlocinu obecne, putkám mezi kmeny, ale také afghánské policii, zvláste pokud není dobre placena.62 My se ovsem budeme zabyvat jen politicky motivovanym násilím, to je pácháno hned nekolika militantními skupinami. Jeste nez se pustíme do rozboru, je nutné vyresit jeden sémanticky problém.

Jde o oznacení Tálibán,63 které jsme doposud uzívali. V zahranicním akademickém svete se totiz zacíná prosazovat pojem Neotálibán; predpona neo má opodstatnení v nové podobe hnutí, predevsím jeho vetsí integraci s dzihádisty, coz se odrází v jeho cílech ci rétorice, a dále také v spíse pragmatictejsím prístupu k novym technologiím, dríve tak odsuzovanym.64 My vsak pro jednoduchost zustaneme spíse u oznacení Tálibán, které je stále prinejmensím v CR mnohem vzitejsí, ale nebudeme tím implikovat, ze charakter hnutí je stejny. Hlavní zmenou je jeho silná decentralizace a autonomizace jeho cástí.

Mezi militantní skupiny v kontextu vzbourenectví v Afghánistánu nejcasteji uvádené patrí Tálibán, al-Káida, Hizb Islámíj pod velením Gulbuddína Hikmatjára (HIG), tzv. Haqqáního sít, pákistánsky Tálibán, dále pak i méne vyznamné Fronta Tora Bora, Hizb Islámíj kdysi vedení Junisem Khalisem (HIK).65 Muzeme mluvit i o vetsím poctu malych skupinek, polozávislych na Tálibánu.66 Jeste existuje celá rada pákistánskych skupin, které vsak vetsinou pusobí pouze jako neprímá podpora Tálibánu, vyjimkou jsou Dzajs Muhammad a Uzbecké islámské hnutí (IMU), které se prímo úcastnily boju na strane Tálibánu v roce 2001 a jejichz soucasné angazmá není ovsem jasné.67 Dále do této kategorie muzeme radit Laskar Tajjíba a Harakát al-Mudzahidína, dnes jiz pusobící pod jinymi názvy. My se budeme zabyvat pouze prvním peti.

Jeste malá poznámka ohledne Haqqáního síte. Napríklad Antonio Giustozzi nesouhlasí s jejím vyclenením z organizacní struktury Tálibánu, protoze je dle nej jeho soucástí; sám Haqqání pak mel byt v roce 2006 jmenován vrchním vojenskym velitelem Tálibánu, coz ciní jeho nezávislost na Tálibánu ponekud nepravdepodobnou.68 Na stranu druhou akce, které se pricítají Haqqáního síti, mají ponekud odlisny charakter co do cílu a provedení,69 existují zvesti o tom, ze Haqqání se snazí co nejvíce kontroly vojenskych akcí prevést na své syny, a dominovat tak v kontrole vzbourenectví.70 My prijmeme nyní pro nasí analyzu snazsí stanovisko, a sice to, ze Haqqání je soucástí Tálibánu, byt má jeho cinnost svá jasná specifika. V budoucnu ovsem muze byt vse jinak, protoze Haqqání zacíná vystupovat proti Úmarovi a jeho údajné velitelské neschopnosti.

Tálibán

Tálibán organizuje svou cinnost za pomoci trí teles - jiz zminovanych Quetta súra, Pesawár súra. Vrchním orgánem je tzv. Rahbari súra; zatímco Quetta má jasného vudce, a sice mullu Úmara, u Pesawár súra tomu tak není, a proto obcas dochází k trenicím, ci dokonce boji mezi veliteli Tálibánu.71 Zajímavym faktem je zrejme pomerná oddelenost obou rad, protoze na vychode je uzívána jiná metodika pri konstrukci IED, nutno ríci, ze dokonalejsí nez na jihu.72 Lze to pricíst vetsímu vlivu al-Káidy na vedení boje na vychode zeme.

Od organizace hnutí se obratme k jeho clenum. Kdo jsou vlastne ti, které nazyváme tálibové? Zrejme asi ctvrtinu tvorí studenti nábozenskych skol madáris (plurál, madrasa singluár), pricemz drtivá vetsina madáris se nachází v pákistánském pohranicí, at uz ve FATA ci NWFP. Ti jsou stejne jako druhá cást hnutí vedeni ideologií; druhou cást priblizne stejné velikosti tvorí tzv. dzihádisté, kterí jsou spíse rekrutováni vesnickymi duchovními, a duvodem pro boj je jim krome ideologie i xenofobie vuci cizincum. Nejvetsí procento tálibu, asi 40 %, ovsem tvorí bojovníci, kterí se pridali k Tálibánu z lokálního oportunismu, at uz z iniciativy vlastní ci svého nácelníka; do této kategorie spadají i ozbrojenci donucení pro Tálibán bojovat. Konecne zbyvajících deset procent utvárejí námezdní síly, které jsou najímány na strelbu ci útoky na jednotky ISAF ci afghánské police.73 Tvrdé jádro tvorí pouze první dva proudy; na základe historické zkusenosti není od veci se domnívat, ze, jakmile to pro ne nebude vyhodné, tretí a ctvrtá cást hnutí Tálibán opustí. Odhady celkovych poctu tálibu nejsou presne známy, práce, ze které zde vycházíme, uvádí 17 000 bojovníku.74 Z toho tvorí priblizne 7 000-8 000 príslusníci zminovaného tvrdého jádra, tj. ti, co jsou motivováni ideologicky. Tento odhad byl sestavován v roce 2007 a je pravdepodobné, ze mezitím doslo k navysení.

al-Káida

Tato teroristická organizace, ci spíse její rídící centrum, byla po invazi do Afghánistánu nucena presídlit do Pákistánu, ale vzhledem k tomu, ze zde mela radu kontaktu, nebylo to pro ni zádnym problémem.75 Usídlila se ve FATA a v soucasnosti se soustreduje predevsím v Severním Waziristánu, Mohmandu a oblasti Bajaur;76 podnikla sice pokusy rozsírit své aktivity více do vnitrozemí Pákistánu, ale kvuli ztráte vetsího poctu operativcu tyto snahy prenechala sprátelenym pákistánskym militantním skupinám.77 Vzhledem k postupu pákistánského Tálibánu se ovsem lze domnívat, ze má jiz dostatek prostoru pusobit aktivneji i v jinych cástech FATA.

Na vzbourenectví se krome indoktrinace ostatních cástí vzbourenectví dzihádistickou ideologií podílí také predáváním know-how ohledne teroristickych aktivit, konkrétne pak tvorby IED ci páchání sebevrazednych útoku. Není pravdepodobné, ze by se vyrazneji, ci dokonce vubec podílela na financování vzbourenectví.78 Její síly zapojené do vzbourenectví cítají dle odhadu az dva tisíce muzu.79

HIG

V roce 2002 dovolila íránská vláda návrat Gulbuddína Hikmatjára z íránského exilu do Afghánistánu. Za pomoci ISI ihned zakotvil v Pesawáru, kde navázal na své staré kontakty a síte bojovníku.80 Nikdy se nestal soucástí hnutí Tálibán, ovsem navázal s nimi a s al-Káidou cilou spolupráci; byl to mimochodem práve Tálibán, kdo jej prinutil vyhledat íránsky exil. Podobne jako al-Káida operuje HIG predevsím na vychode zeme. Od roku 2006 si zacíná HIG utváret vlastní identitu nezávislou na Tálibánu a zduraznuje ve své rétorice predevsím odboj proti okupacním silám. Tato skupina operuje pravdepodobne s 1500 bojovníky.81

Pákistánsky Tálibán

Toto hnutí nepritahuje casto pozornost analytiku zabyvajících se vzbourenectvím v Afghánistánu, je to dáno predevsím spatnym nastavením vyzkumného rámce. To, ze pákistánsky Tálibán sídlí v Pákistánu, neznamená, ze neovlivnuje dení v Afghánistánu, o ktery nám jde predevsím. Není sice jasné, do jaké míry jde o koordinované teleso, nicméne jeho cíle jsou jednoznacné - prosazení saríe v oblastech pod svou kontrolou, ideálne pak v celém Pákistánu. Na rozdíl od Tálibánu ovsem prevazují kmenové faktory, a je tedy hnutím znacne krehkym. Nejvetsím rozkolem mezi frakcemi je pohostinnost vuci al-Káide a IMU, díky níz uz doslo k velmi krvavym stretum mezi prívrzenci Maulvi Nazíra, ktery spojil síly s Háfizem Gulem Bahadurem, a Baitulláha Mahsúda, kolem nichz se vytvárí mocenská centra pákistánského Tálibánu. První jmenovany se staví proti prítomnosti cizincu, a získal si tak podporu ISI, ovsem oba tábory (Muqami Tahrík Tálibán - MTT, Nazír a Bahadur a Tahrík Tálibán Pakistan - TTP, Mashsúd) shodne podporují vojenské akce proti ISAF, ale také proti pákistánské vojenské prítomnosti. Tretí (ci ctvrty) mocensky kruh, do vnitrních boju se nezapojující, se utvárí kolem Maulány Fazlulláha a Tahrík Nafáz Sarí'át Muhammad (TNSM). Posledne jmenovany sídlí v NWFP, ovsem má mnohem blíze k Mahsúdovi; mezi jeho TTP a TNSM byla uzavrena aliance a doslo k oficiálnímu spojení obou hnutí.82

Byl to zrejme pákistánsky Tálibán, jenz stál za oblezením Cervené mesity (Lál Masdzid) ci útokem na hotel Mariott. Pákistánsky Tálibán do znacné míry kontroluje vetsinu území FATA a Malakand v NWFP (predevsím okrsek Swat), címz vlastne nabízí ochranu pro aktivity nejruznejsích islamistickych hnutí, mezi nimi práve i Tálibánu, al-Káidy ci IMU. Pákistánsky Tálibán, respektive jedna z jeho cástí - TNSM,83 poslala v roce 2001 na pomoc Tálibánu pres 7 000 bojovníku. Soucasná síla pákistánského Tálibánu se zhruba odhaduje na 40 000.84 Dodejme jeste, ze v roce 2008 MMA, která je alespon cástecne na pákistánsky Tálibán navázána, zcela propadla ve volbách, coz muze svedcit o tom, jak moc byly predtím volby zfalsované; ve FATA se volby nekonají.

V soucasnosti dochází u tohoto hnutí k dulezitému vyvoji, o nemz svedcí predevsím spojení vsech trí mocenskych center pod hlavickou Spojené rady mudzahidínu (as-Súra Ittiháda al-Mudzahidína),85 jejíz zamerení je jak proti americké, tak proti pákistánské vláde. Tím dostává Severní a Jizní Waziristán jeste pevnejsí vládu pákistánského Tálibánu nez kdy dríve. Není asi náhodou, ze Mahsúd zacal stupnovat své násilné aktivity. Práve Mahsúd je povazován za nejvetsí spojení mezi afghánskym vzbourenectvím a pákistánskym Tálibánem, nebot prísahal vernost Úmarovi, bojoval kdysi pod velením Haqqáního a má dle vseho napojení na al-Káidu.86

. Vzbourenectví v Afghánistánu a prilehlych oblastech je znacne heterogenní povahy;

. Vzbourenectví disponuje silou zhruba 20 000 tisíc ozbrojencu, z toho polovina je motivována ideologicky;87 pokud ovsem by se pákistánsky Tálibán zacal v Afghánistánu více angazovat, situace by se podstatne zmenila, precedens by tu pro to jiz byl.

ROZBOR HLAVNÍCH FAKTORU

Jiz zde bylo zminováno Manwaringovo paradigma,88 které muze slouzit jako pomerne jednoduchy a zároven relativne presny nástroj, jak uchopit fenomén vzbourenectví. Klasické paradigma uvádí 7 hlavních faktoru ovlivnující prubeh vzbourenectví:

. vojenské akce intervenujících sil,

. podpurné akce intervenujících sil,

. legitimita vlády,

. vojenské akce vládních sil,

. akce proti subverzi,

. jednotnost snahy,

. vnejsí podpora vzbourencum.89

Manwaring v roce 2005 s Fishelem prichází na základe dalsího vyzkumu s novym paradigmatem ci modelem - tzv. Populace-Oriented Model,90 ktery explicitne uvádí, ze hlavním gravitacním centrem je práve obyvatelstvo, skrze které se vlastne pomeruje efektivita cinnosti stran konfliktu. Nás prístup bude z obou dvou modelu vycházet; rozdelíme si faktory na ty spadající do vojenské dimenze a ty v rámci dimenze legitimity. V prvním ranku budeme zkoumat vojenské a podpurné akce intervenujících sil, vojenské akce vládních sil a jednotnost snahy, v dimenzi legitimity se logicky ocitá legitimita vlády; my nicméne budeme chápat boj o legitimitu jako hru s nulovym souctem, a zahrneme tedy i legitimitu vzbourencu a konecne akce proti subverzi, opet obema smery - oba tyto faktory jsou i tak velmi provázané.

Vojenská dimenze

Vojenské akce intervenujících sil

Jak jiz bylo zminováno, pocátecní odpor rozmistovat v Afghánistánu jednotky a místo nich vyuzívat sluzeb místních warlordu mel za následek nejen poskytnutí casu Tálibánu a dalsím skupinám ke konsolidaci sil, ale do znacné míry poskodil kredibilitu státu a mise ISAF v ocích obyvatel. V soucasnosti dosahuje pocet sil ISAF asi 51 tisíc91 a USA má mimo ISAF v oblasti dalsích priblizne 37 tisíc;92 ani graduální navysení jednotek ovsem nenapomáhá snizovat aktivitu Tálibánu. Experti na vzbourenectví se shodují, ze soucasné stavy jsou prinejmensím hrube nedostacují vzhledem k rozlehlosti zeme a velikosti populace, o jejíz prízen se bojuje.93 Tuto matematiku opravuje letecké síla jen cástecne; letecká podpora efektivne zasahuje proti tálibánskym útokum, ale zákonite nemuze jakkoli vytvorit vztah mezi populací a ISAF ci afghánskou vládou.94 Plánovanému navysení se budeme venovat v jednom ze scénáru.

Podpurné akce intervenujících sil

Slibovany masivní nation buliding v Afghánistánu se rozhodne nekonal; to opet souviselo se strategií zalozenou na neprímé vláde za pomocí warlordu, kterí disponovali vetsími financemi nez Karzáí. I presto, ze se financní pomoc zvedá, stále do Afghánistánu pritéká méne penez na hlavu nez treba do Kosova, o rozdílnosti bezpecnostní situace v obou zemích ani nemluve.95 Fungování a efektivita PRT není zatím dostatecne prozkoumána, ale Sean Maloney má rozhodne pravdu, kdyz ríká, ze i malé úspechy napríklad ve vzdelání mají velky dopad, a tak svym zpusobem hraje cas ve prospech koalicních sil;96 to je samozrejme nutné vybalancovat rostoucí politickou únavou prispevatelskych zemí ISAF. Zdá se, ze se prozatím prílis nedarí lokální úspechy pretavit ve zlepsení na strategické úrovni. Nemeli bychom dále zapomenout, ze vázne míneny rekonstrukcní program a nation building nebezí dost dlouho, aby mel jasné vysledky.

Vojenské akce vládních sil

Je nutno predeslat, ze o zádnych samostatnych akcích afghánskych sil nemuze byt v praxi rec. Afghánská národní armáda (ANA) byla jednoznacne cvicena jako podpurná síla koalicních vojsk a alespon prozatím není schopna efektivní samostatné cinnosti. Prestoze na afghánské armáde stále muzeme najít mnoho chyb, jako je pomerne velké procento dezerce, nedisciplinovanost apod.,97 je povazována za nejvetsí úspech protivzbourenecké strategie. Její efektivitu potvrzují i príslusníci koalicních vojsk a je známo, ze s ní tálibánci, predevsím pak ti mimo tvrdé jádro, odmítají bojovat.98 Pocty ANA se pohybují kolem 80 000 a i zde se pocítá s navysením; plány se pohybují okolo 134 000.99 V silné kontrapozici vuci úspesné ANA se ocitá afghánská národní policie (ANP), duvodu její nekompetence je hned nekolik, je prílis svázána s kmenovym predivem a príznemi v oblasti, casto slouzí prímo konkrétním warlordum, je známa svou korupcí, úcasti v pasování drog apod. Cástecne je to dáno velmi nízkym platem, ktery by se ale mel postupne navysovat. Aktuální pocty podobne jako u ANA dosahují vyse 80 000 príslusníku.100 ANP je casto jedinym, co si vesnicané predstaví pod pojmem vláda, jinymi slovy zprostredkovává jediny kontakt se soucasnym rezimem; vzhledem k této dulezitosti jí prozatím nebyla venována dostatecná pozornost. ANA nese hlavní bríme stretu s Tálibánem, tálibánci si zase jako své cíle vybírají spíse ANP, jejíz príslusníci nemají pro boje s Tálibánem dostatecny vycvik ci vystroj.101

Jednotnost snahy

O koordinaci a sdílení informací mezi Washingtonem, Kábulem ci oblastními stredisky rozhodne nemuze byt rec mimo prísne vojenskou rovinu. Sice existuje obecná strategie rozvoje a rekonstrukce,102 kazdé PRT vsak funguje dle toho, jak si to nastaví stát mající velení v dané oblasti. Az donedávna ani nefungovala vymena informací a zkuseností mezi jednotlivymi PRT.103 Kompartelizace Afghánistánu sice nebrání lokálnímu rozvoji, ovsem deje se tak za cenu nestejnomerné úrovne a práve v této kompartelizaci muze byt hlavní duvod, proc práce PRT není pretavena ve vetsí úspech na strategické úrovni. Dále ani NATO rozhodne nemuze navenek prezentovat svou jednotnost; generální tajemník se doslova snazí uprosit vládní predstavitele o navysení poctu jednotek. NATO je náchylné k politickému oportunismu, jakého jsme svedky napríklad v CR ci Holandsku, kde jsou zahranicní mise obetí disputace politickych stran mající puvod v domácích, nikoli zahranicních problémech.

Vnejsí podpora vzbourencum

Je neoddiskutovatelnym faktem, ze podpora ze strany Pákistánu znacne pomáhá vzbourenectví v Afghánistánu. Mezi vseobecny konsenzus patrí, ze ISI, ci alespon nekterí její príslusníci, i nadále podporují Tálibán.104 Deje se tak hned z nekolika duvodu, predevsím z obavy, aby se nestal rezim v Kábulu prílis proindickym. Dále je zjevná snaha dosáhnout islamizací pohranicního pásu tzv. strategické hloubky Pákistánu v prípade mozného konfliktu s Indií a zároven získání urcité vyhody pri jednání s afghánskou vládou. Jsou tací, kterí to delají i z ideologickych duvodu. Pákistán se snazí chovat k Tálibánu podobne jako ke kasmírskym militantním skupinám, tedy k jako jinému druhu islamismu, nez je dzihádismus al-Káidy ci sektárské násilí mezi síity a sunnity. Zatímco proislamistické smyslení105 se v armádních radách víceméne podarilo vymítit, o protiamerickych tendencích a pragmatickém uzívání islamistickych stran a skupin v zákulisním boji ze strany ISI se to rozhodne ríci nedá. Muzeme s urcitostí prohlásit, ze podpora ISI ci jejích cástí bude i nadále pokracovat,106 bude ovsem pravdepodobne mnohem pragmatictejsí a bude se tak dít v mensí míre.107 Nutno pripomenout, ze ISI se snazí rozdelit pákistánsky Tálibán a postvat ho proti sobe.

Aktivity ISI ovsem zdaleka nejsou jedinou podporou vzbourenectví ze strany Pákistánu, nejvetsí hrozbou z hlediska afghánské vlády je podpora nestátní. Krome propletence militantních skupin, kterych je v Pákistánu s podobnym smyslením jako Tálibán celá rada,108 tu ovsem jeste jsou politické strany a predevsím pak Dzamáá Ulamá Islamí, která je prinejmensím myslenkovym otcem Tálibánu. Predstavíme si zde predevsím materiální podporu. V Pákistánu je v soucasnosti 15 000 az 45 000 madáris a studuje v nich asi 1,7 milionu nábozenskych studentu rocne, z toho se udává, ze tak 10 az 15 % madáris je militantního vyznání;109 to vytvárí obrovsky rekrutacní potenciál pro Tálibán a dalsí skupiny a ten byl v minulosti mnohokrát vyuzit. Napríklad pri ofenzívách Tálibánu proti Severní Alianci v letech 1996 a 1997, aby zaplnil znacné ztráty, povolal Tálibán minimálne dvakrát 5 000 cerstvych rekrutu.110 Musarraf se pokusil dostat nábozenské skoly pod kontrolu, ale zoufale selhal, protoze v zádném prípade není pákistánská vláda schopna kontrolovat tok penez financujících jejich chod a nemá reálne cím je nahradit, protoze edukacní systém zvlást v pohranicních oblastech zcela selhává.

. Zádny z faktoru nenaznacuje nejaké velké zmeny, navysování kapabilit a poctu vojáku ISAF ci afghánskych slozek je spíse pomalého rázu, se kterym se ovsem rekrutacní potenciál Tálibánu muze bez problému merit.

Dimenze legitimity

Legitimita a akce proti subverzi

Abulkader Sinno ve svém vynikajícím rozboru úspechu Tálibánu pred rokem 2001 postuluje nesmírne zajímavou tezi. Nebyla to podpora ISI, která zaprícinila úspech Tálibánu, protoze tu dostával, a dokonce v mnohem vetsí míre i HIG, aniz by ji byl schopen premenit ve vetsí podporu ze strany Afgháncu.111 Odpoved tedy nevezí v podpore ISI, ale v legitimite.

V dalsím rozboru uz bohuzel nemuzeme jeho myslenky prevzít, protoze dnesní Tálibán má ponekud jiny charakter. Uz se napríklad v konfliktu nemuze jevit jako nesobecky a neutrální aktér, kterému jde o nastolení bezpecnosti pro vsechny. Ani nemá auru neporazitelnosti, jeho "charisma" je tedy mnohem mensí nez dríve. Co ovsem ztratil ze své legitimity, dohání svou propagacní ci spíse zastrasovací kampaní.112 Tálibán totiz velmi úspesne vede tzv. válku o skoly a válku o mesity. Je si prílis dobre vedom dlouhodobého dopadu vzdelávacích programu, a tak se snazí tento proces prerusit, stejne tak islám v jeho nezradikalizované verzi muze jeho popularite uskodit a odvrátit nekteré ideologicky motivované rekruty. Nepohodlné mesity a skoly jsou vypalovány, ucitelé i mullové vrazdeni ci je jim alespon vyhrozováno tzv. nocními dopisy. Tálibán vysílá své mully, aby kázali radikální verzi islámu, odstranuje nepohodlné kmenové staresiny a na jejich místo dosazuje ty své. Ve vsem se odrází dobrá znalost lokálních pomeru, zatím vsak stále nedokáze Tálibán nabídnout prílis pozitivního, ale i to se zacíná menit. Tálibán zakládá své skoly, investoval do vytistení novych ucebnic, jeho mullové znalí islámské jurisprudence casto plní funkci neutrálních soudcu v kmenovych sporech.113

Jak je na tom s legitimitou Karzáího rezim? Vzhledem k nestastné politice USA zalozené na warlordech a slabé centrální vláde, v níz ovsem sám Karzáí pokracoval kooptováním warlordu do vlády a dosazováním vlastních príbuznych do úradu, nijak slavne. Nepodarilo se mu to, v cem Tálibán uspel, a sice odstranení konkurencních mocenskych center. Problematické je i liberální pojetí nation buildingu, které se místo na stabilitu zameruje na procedurální a instituciální vhodnost.114 Dále to není Tálibán, kdo nejvíce vydelává na opiu, ale zkorumpovaní státní predstavitelé a policie. Nic z toho nevytvárí pozitivní obrázek. V pruzkumech verejného mínení se opakovane objevuje jako hlavní problém nespokojenost se slabou vládou.115 Je faktem, ze jiz bezí rada rekonstrukcních programu, zacínají téz proudit zahranicní investice, napríklad v oblasti tezby nerostnych surovin. Nicméne se slabou vládou bude dopad pro Afghánistán jako celek mizivy. Dalsí nepríznivou skutecností z hlediska legitimity ISAF a vlády v Kábulu jsou letecké útoky na vybrané militanty v pohranicních oblastech, kde krome daného radikála umírají jako kolaterální skody i civilisté.

Z dlouhodobého hlediska je to nesmírne velky problém, ktery není mozno podcenit; z hlediska pastúnského kodexu je to neprípustné a zádá si to krvavé odplaty. Jak se pregnantne vyjádril jeden diplomat, úmrtí pastúnského dítete znamená ztrátu prízne vesnice na sto let.116 Selektivní letecké útoky také posilují soudrznost pákistánského Tálibánu.

. Ani jedna ze stran nemá vyrazny náskok vuci té druhé v oblasti legitimity; tam kde Tálibán ztrácí v pozitivním obrazu, dohání to zastrasováním.

PREDPOVED VYVOJE VZBOURENECTVÍ

Pokusíme se o krátkodobou analyzu budoucího vyvoje na základe naznacenych faktoru a zjistení, tyto faktory budeme extrapolovat a v druhém a tretím prípade zmeníme práve jednu promenou, a to intenzitu vojenské prítomnosti a legitimitu (rozumej podporu obyvatelstva).

Scénár 1 - extrapolace

Tento scénár je z hlediska analytika nejjednodussí a jiz zde byl implicitne naznacen. V situaci, kdy ani jedna ze stran nemá prevahu v legitimite (jakkoli se to dá obtízne operacionalizovat), se jako vyslednice sil zdá byt rostoucí aktivita vzbourencu; s tou sice roste i pocet koalicních jednotek ci afghánskych sil, ale rozhodne ne v té míre, aby byly schopny rust vzboureneckych aktivit zastavit. S vetsí aktivitou se vzbourenci zdají byt silnejsími, nez skutecne jsou, a proto bude i rust jejich podpora, protoze se pro Afghánce zdají byt tím silnejsím aktérem a Afghánci budou mít tendenci se pridávat k vítezné strane. Jestlize bude pokracovat nárust aktivit v této míre, bude rust i jeho legitimita v ocích obyvatel. Hlavním faktorem legitimity je totiz bezpecnost, respektive strach o ni;117 pokud bude Tálibán stupnovat násilí, zacnou mu Afghánci ve strachu o své bezpecí cím dál casteji pomáhat. S vetsí spoluprací ze strany populace bude Tálibán schopen logisticky nárocnejsích operací a pribude mu lokálních rekrutu (3. skupina rekrutu), stane se tím akceschopnejsím, coz opet bude budit jeste vetsí strach o bezpecnost a objeví se tendence populace pridat se k silnejsí strane. V tomto scénári není prítomny zádny faktor, ktery by tomuto zabránil. Ve strednedobém vyhledu tedy vzbourenectví vyhrává konflikt. Jinak tomu muze byt ve scénári dva.

Scénár 2 - projekce, posílení vojenské prítomnosti

V soucasné dobe jsme svedky prohlásení o brzkém navysení vojenské síly. Aby tato varianta skutecne fungovala, muselo by dojít k navysení prinejmensím na pomer deseti príslusníku bezpecnostních sil na tisíc obyvatel,118 obvykle se ovsem doporucuje dvacet príslusníku na tisíc obyvatel.119 Tato logika by v soucasné dobe znamenala navysení asi o sto, respektive ctyri sta tisíc príslusníku ozbrojenych sil, samozrejme nikoli pouze zahranicních. Podotkneme, ze není dulezity jen pocet, ale také rozmístení jednotek.120 Pro protivzboureneckou úspesnost je nutné rozmístovat síly do mensích celku co nejblíze populaci,121 k cemuz zatím v Afghánistánu prílis nedochází. S podstatnym navysením vojenské prítomnosti a jeho vhodnym rozmístením muzeme predpokládat zlepsení bezpecnostní situace obyvatel. Za této situace je splnen první predpoklad získání legitimity. Populace tak bude ve vetsí míre uchránena útoku, ale stále bude ochotna naslouchat propagande vzbourenectví vzhledem k nespokojenosti s vládou. Útoky na ozbrojené jednotky zrejme poklesnou, ale rozhodne nezmizí. Tálibán navíc muze presunout své aktivity z vojenské dimenze do dimenze ekonomické (produkce opia), politické (naklonení si lokálních vudcu) ci sociální (napr. vlastní systém skolství), jak jiz nekolikrát ucinil, kdyz se vojenské strety stávaly prílis nebezpecnymi.122 Pokud by tedy navysení nebylo ruku v ruce se zlepsením státní správy a predevsím vzdelanosti obyvatelstva, které ciní obyvatelstvo odolnejsí vuci propagande, v ideálním prípade i v oblasti nábozenské vychovy, podarí se situaci pouze stabilizovat, nikoli vyresit. Není prílis pravdepodobné, ze za soucasného stavu povolí v konfliktu Tálibán. Jedná se tedy o pomerne krehkou podobu stabilizace situace.

Scénár 3 - projekce, navysení legitimity ISAF a afghánské vlády

Pokud dojde k navysení legitimity protivzbourenecké strany, bude to mít okamzity efekt na fungování vzbourencu, kterym se velmi zkomplikuje informacní a logistické rovina boje, protoze se jim budou mnohem obtízneji získávat informace o koalicních jednotkách a jiz se nebudou moci s takovou jistotou spoléhat na vesnice coby logistické uzly. Poklesem aktivit vzbourencu klesne i jejich prízen ze strany námezdních sil a tech, kterí se k nemu pridali z oportunismu, a lokálních duvodu, címz se dále oslabí síla vzbourenectví. Není ovsem pravdepodobné, ze by to tvrdé jádro vzbourenectví v této dobe vzdalo a muze dále prezívat i nadále. Není ani pravdepodobné, ze by legitimacní apel protivzbourencu zasáhl i pohranicní pás v Pákistánu, zde to jiz vyzaduje regeneraci poskozené kmenové struktury, zkrocení privátního islamistického skolství a ekonomickou integraci techto nejchudsích oblastí. Tato varianta nenabízí zádné rychlé ani snadné resení. K navysení legitimity je treba napravit vládnutí, coz se zase zrejme neobejde bez odstavení konkurencních mocenskych center, která mají navrch napríklad i zapojením do obchodu s drogami. Politická ekonomie zde jasne velí, ze je potreba posilnit centrální správu a zdanení, odstranit nepotismus a klientelismus. Silny impulz by potrebovalo i vzdelávání, které tvorí páter protivzboureneckého boje. Ani tento scénár ovsem nenabízí více nez stabilizaci situace, byt o poznání pevnejsí nez ve scénári dve, je tomu proto, ze ohnisko odporu bude zustávat netknuté, a sice v Pákistánu. Afghánistán se tak stane silnejsím státem, ale bude neustále pod tlakem militantních islamistu.

. Navysení legitimity prinásí o neco príznivejsí vyhlídky nez pouze zvysení vojenské prítomnosti, je ovsem otázkou, zda je navysení legitimity reálne dosazitelné bez zarucení bezpecnosti obyvatelum;

. Ovsem ani jedno z resení neresí problém jako takovy, byt jej muze silne zredukovat.

ZÁVER

Vyse uvedená analyza ukázala velkou komplexitu fenoménu vzbourenectví v Afghánistánu a prilehlych pákistánskych oblastech, zádná jednoduchá resení rozhodne nejsou v dohlednu. Na základe rozboru muzeme doporucit následující:

. Melo by dojít k silnému navysení vojenské prítomnosti, které zarucí vetsine populace bezpecnost, coz napomáhá kontinuite rekonstrukcních programu a zarucuje krok k získání legitimity v ocích obyvatel - odstranení strachu o bezpecnost. Toto ovsem samo o sobe nestací, a proto

. musí jít navysení vojenské prítomnosti ruku v ruce s posílením legitimity, tedy predevsím efektivity státní správy a vázne mínenou a dostatecne financovanou snahou revitalizovat zemi, ekonomiku, ale predevsím skolství, které je hlavní zbraní v boji proti vzbourencum. Skrze skolství totiz lze nejlépe budovat alespon nejaké národní povedomí ci obecne sírit státní propagandu - v neutrálním slova smyslu. Nemela by byt podcenena ani nábozenská rovina boje, protoze jen tato rovina muze odradit od násilí príznivce tvrdého jádra vzbourencu. Palcivou otázkou je i soucasná úroven afghánské národní policie;

. Z hlediska odstranení vzbourenectví je nezbytné resit i situaci v pákistánském pohranicí, které je skutecnym gravitacním centrem vzbourenectví123 jak po organizacní, rekrutacní, tak i ideologické stránce. To vyzaduje ovsem po Pákistánu celou radu kroku - zdemokratizovat svuj systém, snízit vliv armády na domácí politice, stejne jako v Afghánistánu reformovat skolství, nabídnout tak i pro chudou populaci kvalitní vzdelávání, ekonomicky integrovat oblasti, respektovat pastúnwálí a tolik cenenou autonomii FATA a hlavne ukoncit podporu islamistickym radikálum.

Protivzbourenecky boj není dle této analyzy odsouzen k neúspechu, jak mnozí tvrdí, ale vyzaduje mnohem vetsí úsilí, nez si byli nekterí politici ochotni pripustit. Plánované navysení vojenské prítomnosti je správnym a nutnym krokem, ale rozhodne krokem pouze prvním v rade. Proto casto uvádeny argument, ze vojenské navysení v Afghánistánu neresí situaci, a tedy není zádoucí, se zakládá na pravde jen z cásti. Je uznávanym faktem, ze protivzbourenectví nemuze byt vedeno pouze vojensky, ale také v dimenzi politické, ekonomické a sociální a ani vzbourenectví v Afghánistánu a prilehlych pákistánskych oblastech není vyjimkou. Ono navysení také muze pusobit pro Afghánce jako dukaz o determinaci NATO v Afghánistánu zustat, tento aspekt je nesmírne dulezity z hlediska podpory obyvatel.

Není prílis realistické se domnívat, ze se bude opakovat relativne rychly protivzbourenecky úspech jako v Iráku kooptováním ozbrojenych príslusníku byvalého rezimu, coz je myslenka velmi populární predevsím v americkych kruzích. Tito lidé doufají, ze vytvárením domobrannych milic ve FATA ci jednáním s "umírnenymi tálibánci" se problém vyresí sám, coz bohuzel odrází nepochopení specifik a politickych reálií FATA a vzbourenectví. V Afghánistánu a prilehlych oblastech jsou z hlediska vzbourenectví mnohem príznivejsí geografické a demografické determinanty nez v Iráku a také transnacionalita hnutí hraje vzbourencum do karet. A predevsím v Afghánistánu ani ve FATA jednoduse není prílis koho kooptovat.

Sidebar

Received: 20 February 2009 Accepted: 10 April 2009 Published online: 15 June 2009

Available on WWW: www.defenceandstrategy.eu DOI: doi:10.3849/1802-7199.09.2009.01.079-099

Footnote

POZNÁMKY

1 Termín vzbourenectví zde bude pouzíván jako mozná sporny preklad anglického insurgency, povstalectví bude chápáno jako ceské synonymum k uprising. Jiné pojetí je také mozné.

2 ZIPFEL, Tomás. Afghánistán mezi optimismem a defétismem. Od jeho analyzy, která se spíse soustreduje na pozice a strategie aktéru, se odlisíme predevsím tím, ze nebudeme zohlednovat otázku vyjednávání s tzv. umírnenym Tálibánem, rozhodne ne v krátkodobém vyhledu.

3 Srov. CLARK, Robert M. Intelligence Analysis: A Target Centric Approach.

4 BUZAN, Barry. People, States and Fear: An Agenda for International Security Studies in the Post-Cold War Era, s. 190.

5 WALLENSTEEN, Peter. Understanding Conflict Resolution, s. 193-195.

6 Napr. RASHID, Ahmed. Taliban: Militant Islam, Oil and Fundamentalism in Cental Asia.

7 GIUSTOZZI, Antonio. Koran, Kalashnikov, and Laptop: The Neo-Taliban Insurgency in Afghanistan, s. 83-84.

8 Napr. ROY, Oliver., ZAHAB, Mariam A. Islamist Networks: The Afghan-Pakistan Connections; HUSSAIN, Zahid. Frontline Pakistan: The Struggle With Militant Islam.

9 GIUSTOZZI Antonio. Koran, Kalashnikov, and Laptop: The Neo-Taliban Insurgency in Afghanistan, s. 33-37, 42.

10 Srov. GALULA, David. Counterinsurgency Warfare: Theory and Practice, s. viii, 49-55; MANWARING, Max G. Eds. Uncomfortable Wars: Towards a New Paradigm of Low Intensity Conflict; FISHEL, John T., MANWARING, Max G. Uncomfortable Wars Revisited. Norman: University of Oklahoma Press; US.ARMY. Counterinsurgency Field Manual.

11 Srov. MANWARING, Max G. Eds. Uncomfortable Wars: Towards a New Paradigm of Low Intensity Conflict.

12 FISHEL, John T., MANWARING, Max G. Uncomfortable Wars Revisited.

13 GIUSTOZZI, Antonio. Koran, Kalashnikov, and Laptop: The Neo-Taliban Insurgency in Afghanistan, s. 147-153.

14 Napr. ibid. s. 13, 138.

15 Srov. RASHID, Ahmed. Descent into Chaos: The United States and th Failure of Nation Building in Paksitan, Afghanistan and Central Asia, s. 72-73, 242-244; pro úplnost uvedme, ze mulla Dadulláh, jeden z jeho pobocníku, byl zabit v roce 2007.

16 Srov. RASHID, Ahmed. Taliban: Militant Islam, Oil and Fundamentalism in Cental Asia, s. 103; GIUSTOZZI, Antonio. Koran, Kalashnikov, and Laptop: The Neo-Taliban Insurgency in Afghanistan, s. 83.

17 Srov. JOHNSON, Thomas H., MASON Chris M. No Sign until the Burst of Fire: Understanding the Pakistan-Afghanistan Frontiers, s. 73-74.

18 Srov. HUSSAIN, Zahid. Frontline Pakistan: The Struggle With Militant Islam; RASHID, Ahmed. Descent into Chaos: The United States and th Failure of Nation Building in Paksitan, Afghanistan and Central Asia.

19 Srov. CREWS, Robert D. Moderate Taliban? s. 269.

20 Srov. RASHID, Ahmed. Descent into Chaos: The United States and th Failure of Nation Building in Paksitan, Afghanistan and Central Asia, s. 277; JOHNSON, Thomas H., MASON Chris M. No Sign until the Burst of Fire: Understanding the Pakistan-Afghanistan Frontiers, s. 56.

21 GALULA, David. Counterinsurgency Warfare: Theory and Practice, s. 55.

22 Ibid., s. 23-24.

23 JOHNSON, Thomas H., MASON Chris M. No Sign until the Burst of Fire: Understanding the Pakistan-Afghanistan Frontier, s. 44.

24 Napr. RASHID, Ahmed. Taliban: Militant Islam, Oil and Fundamentalism in Cental Asia; RASHID, Ahmed. Descent into Chaos: The United States and th Failure of Nation Building in Paksitan, Afghanistan and Central Asia.

25 Srov. CIA. World Factbook.

26 JOHNSON, Thomas H., MASON Chris M. No Sign until the Burst of Fire: Understanding the Pakistan-Afghanistan Frontier, s. 51.

27 Srov. CIA. World Factbook.

28 Srov. ÉTIENNE, Gilbert. The Country and Its People, s 151.

29 Napr. MALONEY, Sean M. A violent impediment: the evolution of insurgent operations in Kandahar province 2003-2007.

30 KRONENFELD, Daniel A. Afghan Refugees in Pakistan: Not All Refugees, Not Always in Pakistan, Not Necessarily Afghan?, s. 43-44. Jedná se o hruby odhad, protoze ten predesly se mylil o 5 milionu utecencu.

31 Napr. GIUSTOZZI, Antonio. Koran, Kalashnikov, and Laptop: The Neo-Taliban Insurgency in Afghanistan, s. 67.

32 Zajímavy popis z pohledu ISAF prinásí MALONEY, Sean M. Conceptualizing the War in Afghanistan: Perceptions from the Front, 2001-2006.

33 JONES, Seth G. The Rise of Afghanistan's Insurgency: State Failure and Jihad, s. 7.

34 BEHURIA, Ashok K. Fighting the Taliban: Pakistan at war with itself, s. 532.

35 HUSSAIN, Zahid. Frontline Pakistan: The Struggle With Militant Islam, s.120; RASHID, Ahmed. Descent into Chaos: The United States and th Failure of Nation Building in Paksitan, Afghanistan and Central Asia, s. 125-137.

36 HUSSAIN, Zahid. Frontline Pakistan: The Struggle With Militant Islam, s.120-121.

37 RASHID, Ahmed. Descent into Chaos: The United States and th Failure of Nation Building in Paksitan, Afghanistan and Central Asia, s. 78, 91-92.

38 Ibid., s. 91-96.

39 Spojená Rada pro Akci, Muttahída Madzlis 'Amal (MMA).

40 Srov. HAQQANI, Husain. Pakistan: Between Mosque and Military, s. 259; JAFFRELOT, Christophe Afterword: To 2004, s. 283.

41 Napr. BEHURIA, Ashok K. Fighting the Taliban: Pakistan at war with itself.

42 RASHID, Ahmed. Descent into Chaos: The United States and th Failure of Nation Building in Paksitan, Afghanistan and Central Asia, s. 241-242, 283; GIUSTOZZI, Antonio. Koran, Kalashnikov, and Laptop: The Neo-Taliban Insurgency in Afghanistan, s. 25, 37-38.

43 GIUSTOZZI, Antonio. Koran, Kalashnikov, and Laptop: The Neo-Taliban Insurgency in Afghanistan, s. 81.

44 RASHID, Ahmed. Descent into Chaos: The United States and th Failure of Nation Building in Paksitan, Afghanistan and Central Asia, s. 133-135.

45 BOLLEN, Myriame T. I. B., LINSSEN, Eric T., RIETJENS, Sebastiaan J. H. Are PRTs Supposed to Compete with Terrorists?

46 RASHID, Ahmed. Descent into Chaos: The United States and th Failure of Nation Building in Paksitan, Afghanistan and Central Asia, s.282, 367.

47 MALONEY, Sean M. A violent impediment: the evolution of insurgent operations in Kandahar province 2003-2007, s. 206.

48 HUSSAIN, Zahid. Frontline Pakistan: The Struggle With Militant Islam, s.142-143, 150-152.

49 RASHID, Ahmed. Descent into Chaos: The United States and th Failure of Nation Building in Paksitan, Afghanistan and Central Asia, s. 277-278; srov. JOHNSON, Thomas H., MASON Chris M. No Sign until the Burst of Fire: Understanding the Pakistan-Afghanistan Frontier, s. 56.

50 Ibid.

51 Ne ze by pred tím neexistovalo koordinacní teleso, jen zrejme ne tak pevné struktury, a bylo spíse ve FATA.

52 JONES, Seth G. The Rise of Afghanistan's Insurgency: State Failure and Jihad, s. 7-8.

53 GIUSTOZZI, Antonio. Koran, Kalashnikov, and Laptop: The Neo-Taliban Insurgency in Afghanistan, s.124-126.

54 Ibid., s. 123.

55 Npor. ZELINKA, Ivo. Interview.

56 JONES, Seth G. The Rise of Afghanistan's Insurgency: State Failure and Jihad, s. 7-8.

57 RUBIN, Barnett R. Rubin: Afghanistan Insurgent Attacks up in 2008.

58 RADIN, Chris, ROGGIO, Bill. Afghanistan: Mapping the rising violence.

59 PAGE, Jeremy. Scores of Nato supply trucks destroyed in second attack in Peshawar.

60 Pro opravdu vycerpávající popis nárustu násilnych aktivit nabídneme následující vycet: nárustu o 33 % ozbrojenych stretu iniciovanych vzbourenci, navysení o 40% u incidentu s prímou palbou, o 27 % se zvysil pocet útoku s improvizovanymi explozivním zarízeními (IED), pocet napadení strelami zeme-vzduch narostlo dokonce o 67 %. CORDESMAN, Anthony H. Winning in Afghanistan: Creating Effective Afghan Security Forces, s. ii.

61 Cást podobného rozboru jiz byla publikována na serveru natoakutal.cz, srov. ZELINKA, Petr. Nábozenská dimenze vzbourenectví v Afghánistánu.

62 MALONEY, Sean M. A violent impediment: the evolution of insurgent operations in Kandahar province 2003-2007, s. 202.

63 Pro sémantickou analyzu slova Tálibán srov. RZEHAK, Lutz. Remembering the Taliban, s.192.

64 Srov. TARZI, Amin. The Neo-Taliban, s. 275-276.; GIUSTOZZI, Antonio. Koran, Kalashnikov, and Laptop: The Neo-Taliban Insurgency in Afghanistan, s. 13, 138.

65 JONES, Seth G. The Rise of Afghanistan's Insurgency: State Failure and Jihad, s. 67.

66 Viz GIUSTOZZI, Antonio. Koran, Kalashnikov, and Laptop: The Neo-Taliban Insurgency in Afghanistan, s. 131.

67 srov. ROY, Oliver, ZAHAB, Mariam A. Islamist Networks: The Afghan-Pakistan Connections; HUSSAIN, Zahid. Frontline Pakistan: The Struggle With Militant Isla, a to i prestoze IMU byla pomerne silnou a vlivnou organizací jeste pred rokem 2001, srov. RASHID, Ahmed. Jihad: The Rise of Militant Islam in Central Asia, nyní se na afghánském vzbourenectví zrejme prílis nepodílí.

68 GIUSTOZZI, Antonio. Koran, Kalashnikov, and Laptop: The Neo-Taliban Insurgency in Afghanistan, s. 91.

69 Npor. ZELINKA, Ivo. Interview.

70 SHAZHAD, Syed S. Dadullah's death hits Taliban hard.

71 GIUSTOZZI, Antonio. Koran, Kalashnikov, and Laptop: The Neo-Taliban Insurgency in Afghanistan, s. 83-84; JOHNSON, Thomas H., MASON Chris M. No Sign until the Burst of Fire: Understanding the Pakistan-Afghanistan Frontiers, s. 56-57.

72 Npor. ZELINKA, Ivo. Interview.

73 GIUSTOZZI, Antonio. Koran, Kalashnikov, and Laptop: The Neo-Taliban Insurgency in Afghanistan, s. 33-43.

74 Ibid.

75 Srov. GUNARATNA, Rohan. Inside al-Qaeda: Global Network of Terror.

76 Srov. RASHID, Ahmed. Descent into Chaos: The United States and th Failure of Nation Building in Paksitan, Afghanistan and Central Asia, s. 267-272; GUNARTNA, Rohan, NIELSEN, Anders. Al Qaeda in the Tribal Areas of Pakistan and Beyond.

77 HUSSAIN, Zahid. Frontline Pakistan: The Struggle With Militant Islam, s. 119-140.

78 NAPOLEONI, Loretta. The Evolution of Terrorist Financing Since 9/11: how the New Generation of Jihadist Fund Themselves.

79 GIUSTOZZI, Antonio. Koran, Kalashnikov, and Laptop: The Neo-Taliban Insurgency in Afghanistan, s. 132.

80 RASHID, Ahmed. Descent into Chaos: The United States and th Failure of Nation Building in Paksitan, Afghanistan and Central Asia, s. 244.

81 GIUSTOZZI, Antonio. Koran, Kalashnikov, and Laptop: The Neo-Taliban Insurgency in Afghanistan, s. 129, 132.

82 Napr. REHMAT, Kamran. Swat: Pakistan's lost paradise.

83 BEHURIA, Ashok K. Fighting the Taliban: Pakistan at war with itself.

84 GIUSTOZZI, Antonio. Koran, Kalashnikov, and Laptop: The Neo-Taliban Insurgency in Afghanistan, s. 132.

85 Napr. SHAH, Saeed. Taliban rivals unite to fight US troops.

86 ALI, Imitaz. Baitullah Mehsud - The Taliban's New Leader in Pakistan.

87 Nabízené pocty jsou jen jedním z moznych odhadu srov. MARKEY, Daniel. Securing Pakistan's Tribal Belt. Tento akdemik ovsem dle autora podhodnocuje al-Káidu, zatímco znacne precenuje IMU co do síly. Musíme bohuzel prijmout nejistou povahu prekládanych dat. Giustozziho císla byl autor schopen pozitivne kolaborovat pouze u netálibánskych sil, u Tálibánu se císla pohybují v reálnejsích odhadech mezi deseti a dvaceti tisíci. Vzhledem ke Giustozziho terénnímu vyzkumu byla dána prednost jeho odhadu.

88 Pro jeho presny popis viz MANWARING, Max G. Eds. Uncomfortable Wars: Towards a New Paradigm of Low Intensity Conflict; FISHEL, John T., MANWARING, Max G. Uncomfortable Wars Revisited.

89 MANWARING, Max G. Eds. Uncomfortable Wars: Towards a New Paradigm of Low Intensity Conflict.

90 FISHEL, John T., MANWARING, Max G. Uncomfortable Wars Revisited.

91 ISAF placemat; srov. ZIPFEL, Tomás. Afghánistán mezi optimismem a defétismem.

92 U.S. Forces in Afghanistan.

93 JONES, Seth G. The Rise of Afghanistan's Insurgency: State Failure and Jihad, s. 38.

94 Ohledne moznych rolí vzdusnych sil ve vzbourenectví viz US.ARMY. Counterinsurgency Field Manual, s. 363-371.

95 RASHID, Ahmed. Descent into Chaos: The United States and th Failure of Nation Building in Paksitan, Afghanistan and Central Asia.

96 MALONEY, Sean M. A violent impediment: the evolution of insurgent operations in Kandahar province 2003-2007, s. 219.

97 Srov. GIUSTOZZI, Antonio. Auxiliary Force or National Army? Afghanistan's 'ANA' and the Counter Insurgency Effort, 2002-2006; GIUSTOZZI, Antonio. Koran, Kalashnikov, and Laptop: The Neo-Taliban Insurgency in Afghanistan, s. 181-189.

98 Npor. ZELINKA, Ivo; TRANSATLANTIC PERSPECTIVES ON SECURITY IN 21ST CENTURY - SUMMER SCHOOL. Conflictmanagement in the field.

99 CORDESMAN, Anthony N. Winning War in Afghanistan: Creating effective security forcese, s. 40.

100 INTERNATIONAL CRISIS GROUP. Policing in Afghanistan: Still Searching for a Strategy.; INTERNATIONAL CRISIS GROUP. Reforming Afghanistan's Police.

101 Srov. GIUSTOZZI, Antonio. Koran, Kalashnikov, and Laptop: The Neo-Taliban Insurgency in Afghanistan.

102 Srov. The Afghanistan Compact.

103 TRANSATLANTIC PERSPECTIVES ON SECURITY IN 21ST CENTURY - SUMMER SCHOOL. Conflictmanagement in the field.

104 JONES, Seth G. Pakistan's dangerous games.

105 Zde ve smyslu smerování armády jako celku, nikoli jako otázka osobní víry.

106 Srov. HAQQANI, Husain. Pakistan: Between Mosque and Military.

107 Vyvozujeme tak ze soucasného personálního nastavení armádních spicek, které tvorí predevsím nácelník pozemního vojska Asfáq Párvíz Kajání a jím dosazeny reditel ISI Ahmad Súja Pasa, a oba vykazují jednoznacné smerování pomerne ostrého prístupu k militantum, to jim ovsem nebrání v tradicním oportunismu. Kajání dal najevo, ze by dal prednost armáde méne angazované v domácí politice. Pro prehled vztahu státnosti, armády a islamistu srov. ABBAS, Hassan. Paksitan's DriftInto Extremism: Allah, the Army, and Americás War on Terror; HAQQANI, Husain. Pakistan: Between Mosque and Military; pro velmi strucnou a mnohem povrchnejsí analyzu pak ZELINKA, Petr. Ozveny minulosti nebo novy trend? Radikální islamismus v Pákistánu.

108 Srov. ROY, Oliver., ZAHAB, Mariam A. Islamist Networks: The Afghan-Pakistan Connections.

109 Srov. COHEN, Stephen P. The Idea of Pakistan, s. 182; JAFFRELOT, Christophe. Eds. A History of Pakistan and Its Origins, s. 263.

110 RASHID, Ahmed. Taliban: Militant Islam, Oil and Fundamentalism in Cental Asia.

111 SINNO, Abdulkader. Explaining th eTaliban's Ability to Mobilize the Pashtuns.

112 INTERNATIONAL CRISIS GROUP. Taliban Propaganda Winning The War of Words? MALONEY, Sean M. A violent impediment: the evolution of insurgent operations in Kandahar province 2003-2007.

113 Ibid.

114 ARMSTRON, Jan. Inviting the Leviathan: external forces, war, and state-building in Afghanistan.

115 Srov. JONES, Seth G. The Rise of Afghanistan's Insurgency: State Failure and Jihad, s. 12-14.

116 JOHNSON, Thomas H., MASON Chris M. No Sign until the Burst of Fire: Understanding the Pakistan-Afghanistan Frontier.

117 FISHEL, John T., MANWARING, Max G. Uncomfortable Wars Revisited.

118 JONES, Seth G. The Rise of Afghanistan's Insurgency: State Failure and Jihad, s. 38.

119 Napr. ÓHANLON, Michael. Toward Reconciliation in Afghanistan.

120 Za tento postreh dekuji npor. Ivu Zelinkovi.

121 Srov. GALULA, David. Counterinsurgency Warfare: Theory and Practice.

122 Podobne jako protivzbourenecká strana i vzbourenci chápou dulezitost vsech rovin vzboureneckého boje. TRANSATLANTIC PERSPECTIVES ON SECURITY IN 21ST CENTURY - SUMMER SCHOOL. Conflictmanagement in the field.

123 Viz HAMMIDOV, Bakhtiyorjon U. The Fall of the Taliban Regime and Its Recovery as an Insurgent Movement in Afghanistan, s. 55.

References

LITERATURA

[1] ABBAS, Hassan. Pakistan's DriftInto Extremism: Allah, the Army, and Americás War on Terror. New York: M.E. Sharp Inc., 2005. ISBN 0-7656-1497-9.

[2] AHMED, Akbar S. Resistance and Control in Pakistan. Revisited Edition. London: Routledge, Taylor & Francis group, 2004. ISBN 0-415-34911-7.

[3] ALI, Imitaz. Baitullah Mehsud - The Taliban's New Leader in Pakistan. Terrorism Focus. Vol. 6, No. 1, dostupné z WWW: http://www.jamestown.org/programs/gta/single/ ?tx_ttnews[tt_news]=4637&tx_ttnews[backPid]=246&no_cache=1.

[4] ARMSTRON, Jan. Inviting the Leviathan: external forces, war, and state-building in Afghanistan. Small Wars & Insurgencies. 2008, Vol. 19, No. 3, s. 374-396.

[5] BEHURIA, Ashok K. Fighting the Taliban: Pakistan at war with itself. Australian Journal of International Affairs. 2007, Vol. 61, No. 4, s. 529-543.

[6] BOLLEN, Myriame T. I. B., LINSSEN, Eric T., RIETJENS, Sebastiaan J. H. Are PRTs Supposed to Compete with Terrorists? Small Wars & Insurgencies. 2006, Vol. 17, No. 4, s. 437-448.

[7] BURTON, Brian, NAGL, John. Small Wars & Insurgencies. 2008, Vol. 19, No. 3, s. 303- 327. Dostupné z WWW: Learning as we go: the US army adapts to counterinsurgency in Iraq, July 2004-December 2006.

[8] BUZAN, Barry. People, States and Fear: An Agenda for International Security Studies in the Post-Cold War Era. 2nd Edition. Boulder: Lynne Rienner Publishers, 1991. ISBN 0-7450-0720-1.

[9] CIA. World Factbook. Dostupné z WWW: https://www.cia.gov/library/publications/theworld- factbook/geos/af.html.

[10] CLARK, Robert M. Intelligence Analysis: A Target Centric Approach. 2nd Edition. Washington, D.C.: CQ Press, 2007. ISBN 978-1-933116-93-8.

[11] COHEN, Stephen P. The Idea of Pakistan. Washington D.C.: Brookings Institue Press, 2004. ISBN 978-0-8157-1503-0.

[12] CORDESMAN, Anthony H. Winning in Afghanistan: Creating Effective Afghan Security Forces. Washington D.C: Centre For Strategic & International Studies, 2009. Dostupné z WWW: www.csis.org/media/csis/pubs/090311_ansf.pdf.

[13] CREWS, Robert C., TARZI, Amin. Eds. The Taliban and the Crisis of Afghanistan. Cambridge: Harvard University Press, 2008. ISBN 978-0-674-02690-2.

[14] CREWS, Robert C. Moderate Taliban? In CREWS, Robert C., TARZI, Amin. Eds. The Taliban and the Crisis of Afghanistan. Cambridge: Harvard University Press, 2008. s. 238- 273. ISBN 978-0-674-02690-2.

[15] ÉTIENNE, Gilbert. The Country and Its People. In JAFFRELOT, Christophe. Eds. A History of Pakistan and Its Origins. New York: Anthem Press, 2004. s. 151-162. ISBN 978-1-84331-149-2.

[16] EWANS, Martin. Afghanistan: A Short History of its People and Politics. New York: HarperCollins Publishers, 2002. ISBN 0-06-050508-7.

[17] FISHEL, John T., MANWARING, Max G. Uncomfortable Wars Revisited. Norman: University of Oklahoma Press, 2005. ISBN 0-8061-3711-8.

[18] GALULA, David. Counterinsurgency Warfare: Theory and Practice. London: Praeger Security International, 1964. ISBN 0-275-99303-5.

[19] GIUSTOZZI, Antonio. Auxiliary Force or National Army? Afghanistan's ÁNÁand the Counter-Insurgency Effort, 2002-2006. Small Wars & Insurgencies. 2007, Vol. 18, No. 1, s. 45-67.

[20] GIUSTOZZI, Antonio. Koran, Kalashnikov, and Laptop: The Neo-Taliban Insurgency in Afghanistan. New York: Columbia University Press, 2008. ISBN 978-0-231-70009-2.

[21] GUNARATNA, Rohan. Inside al-Qaeda: Global Network of Terror. New York: Columbia university press, 2001. ISBN 0-231-12692-1.

[22] GUNARATNA, Rohan, NIELSEN, Anders. Al Qaeda in the Tribal Areas of Pakistan and Beyond. Studies in Conflict & Terrorism. Vol. 31, No. 9, s. 775-807.

[23] HAMMIDOV, Bakhtiyorjon U. The Fall of the Taliban Regime and Its Recovery as an Insurgent Movement in Afghanistan. Master Thesis. Fort Leavenworth, Kansas, 2004. Dostupné z WWW: stinet.dtic.mil/dticrev/PDFs/ADA428904.pdf.

[24] HAQQANI, Husain. Pakistan: Between Mosque and Military. Washington D.C.: Carnegie Endowment for International Peace, 2005. ISBN 978-0-87003-214-1.

[25] HUSSAIN, Zahid. Frontline Pakistan: The Struggle With Militant Islam. New: York: Columbia University Press, 2007. ISBN 978-0-231-14224-3.

[26] INTERNATIONAL CRISIS GROUP. Policing in Afghanistan: Still Searching for a Strategy. Asia Briefing. No85., 18. 12. 2008. Kabul/Brussels.

[27] INTERNATIONAL CRISIS GROUP. Reforming Afghanistan's Police. Asia Report No138. 30. 8. 2007. Kabul/Brussels.

[28] INTERNATIONAL CRISIS GROUP. Taliban Propaganda Winning The War of Words? Asia Report No158. 24. 7. 2008. Kabul/Brussels.

[29] ISAF placemat. 1. 12. 2008. Dostupné z WWW: http://www.nato.int/isaf/docu/epub/pdf/isaf_placemat_081201.pdf.

[30] JAFFRELOT, Christophe. Eds. A History of Pakistan and Its Origins. New York: Anthem Press, 2004. ISBN 978-1-84331-149-2.

[31] JAFFRELOT, Christophe. Afterword: To 2004. In JAFFRELOT, Christophe. Eds. A History of Pakistan and Its Origins. New York: Anthem Press, 2004. ISBN 978-1-84331- 149-2, s. 283-291.

[32] JOHNSON, Thomas H., MASON Chris M. No Sign until the Burst of Fire: Understanding the Pakistan-Afghanistan Frontier. International Security. 2008, Vol. 32, No. 4, s. 41-77.

[33] JONES, Seth G. Pakistan's dangerous games. Survival. Vol. 49, No. 1, s. 15-32.

[34] JONES, Seth G. The Rise of Afghanistan's Insurgency: State Failure and Jihad. International Security. 2008, Vol. 32, No. 4, s. 7-40.

[35] KRONENFELD, Daniel A. Afghan Refugees in Pakistan: Not All Refugees, Not Always in Pakistan, Not Necessarily Afghan? Journal of Refugee Studies. 2008, Vol. 21, No. 1, s. 43-63.

[36] MALONEY, Sean M. Conceptualizing the War in Afghanistan: Perceptions from the Front, 2001-2006. Small Wars and Insurgencies. 2007, Vol.18, No. 1, s. 27-44.

[37] MALONEY, Sean M. A Violent Impediment: the Evolution of Insurgent Operations in Kandahar Province 2003-2007. Small Wars and Insurgencies. 2008, Vol. 19, No. 2, s. 201-220.

[38] MANWARING, Max G. Eds. Uncomfortable Wars: Towards a New Paradigm of Low Intensity Conflict. Boulder: Westview Press, 1991. ISBN 0-8133-8081-2.

[39] MARKEY, Daniel. Securing Pakistan's Tribal Belt. The Center for Preventive Action - Council on Foregin Relations., CSR No°36, July 2008.

[40] NAPOLEONI, Loretta. The Evolution of Terrorist Financing Since 9/11: how the New Generation of Jihadist Fund Themselves. In COSTIGAN, Sean S., GOLD, David. Eds. Terrornomics. Burlington: Ashgate. s. 13-26. ISBN 978-0-7546-4995-3.

[41] ÓHANLON, Michael. Toward Reconciliation in Afghanistan. The Washington Quaterly. 2009, Vol. 32, No. 2, s. 139-147.

[42] ÓNEILL, Bard E. Insurgency & Terrorism: From Revolution To Apocalypse. 2nd Edition. Washington D.C.: Potomac Books, 2005. ISBN 978-1-57488-172-1.

[43] PAGE, Jeremy. Scores of Nato supply trucks destroyed in second attack in Peshawar. The Times. 9. 12. 2008. Dostupné z WWW: http://www.timesonline.co.uk/tol/news/world/asia/ article5310006.ece.

[44] RADIN, Chris, ROGGIO, Bill. Afghanistan: Mapping the rising violence. The Long war journal. 5. 8. 2008. Dostupné z WWW: http://www.longwarjournal.org/archives/2008/08/ afghanistan_mapping.php.

[45] RASHID, Ahmed. Taliban: Militant Islam, Oil and Fundamentalism in Cental Asia. London: Yale University Press, 2001. ISBN 0-300-08902-3.

[46] RASHID, Ahmed. Jihad: The Rise of Militant Islam in Central Asia. New Haven: Yale University Press, 2002. ISBN 0-300-09345-4.

[47] RASHID, Ahmed. Descent into Chaos: The United States and th Failure of Nation Building in Paksitan, Afghanistan and Central Asia. London: Viking, 2008. ISBN 978-0-670-01970- 0.

[48] REHMAT, Kamran. Swat: Pakistan's lost paradise. Al Jazeera. 27.1.2009. Dostupné z WWW: http://english.aljazeera.net/focus/2009/01/200912512351598892.html.

[49] ROY, Oilver., ZAHAB, Mariam A. Islamist Networks: The Afghan-Pakistan Connections. New York: Columbia University Press, 2004. ISBN 0-231-13364-2. [50] RUBIN, Barnett R. Rubin: Afghanistan Insurgent Attacks up in 2008. 10. 4. 2008. Dostupné z WWW: http://icga.blogspot.com/2008/04/rubin-afghanistan-insurgent-attacks-up.html.

[51] RZEHAK, Lutz. Remembering the Taliban. In CREWS, Robert C., TARZI, Amin. Eds. The Taliban and the Crisis of Afghanistan. Cambridge: Harvard University Press, 2008. s. 182- 211. ISBN 978-0-674-02690-2.

[52] SCHOFIELD, Victoria. Afghan Frontier: Feuding and Fighting in Central Asia. New York: Tauris Parke Paperbacks, 2003. ISBN 1-86064-895-9.

[53] SHAH, Saeed. Taliban rivals unite to fight US troops. Guardian. 3. 3. 2009. Dostupné z WWW: http://www.guardian.co.uk/world/2009/mar/03/taliban-pakistan-afghanistan-ussurge.

[54] SHAZHAD, Syed S. Dadullah's death hits Taliban hard. Asia Times online. 15. 5. 2007. Dostupné z WWW: http://www.atimes.com/atimes/South_Asia/IE15Df01.html.

[55] SINNO, Abdulkader. Explaining the Taliban's Ability to Mobilize the Pashtuns. In CREWS, Robert C., TARZI, Amin. Eds. The Taliban and the Crisis of Afghanistan. Cambridge: Harvard University Press, 2008. s. 59-89. ISBN 978-0-674-02690-2.

[56] TARZI, Amin. The Neo-Taliban. In CREWS, Robert C., TARZI, Amin. Eds. The Taliban and the Crisis of Afghanistan. Cambridge: Harvard University Press, 2008. s. 274-310. ISBN 978-0-674-02690-2.

[57] The Afghanistan Compact. 2006. Dostupné z http://www.nato.int/isaf/docu/epub/ pdf/afghanistan_compact.pdf.

[58] TRANSATLANTIC PERSPECTIVES ON SECURITY IN 21ST CENTURY - SUMMER SCHOOL. Conflictmanagement in the field. (Interview s holandskymi vojáky sluzícími v Uruzgánu). 3. 7. 2008. Groningen.

[59] US.ARMY. Counterinsurgency Field Manual. Chicago: The University of Chicago Press, 2007. ISBN 978-0-226-84151-9.

[60] U.S. Forces in Afghanistan. Open Congressional Research Service. 15. 7. 2008. Dostupné z WWW: http://opencrs.com/document/RS22633.

[61] WALLENSTEEN, Peter. Understanding Conflict Resolution. 2nd Edition. London: Sage Publications, 2007. ISBN 978-1-4129-2859-5.

[62] Npor. ZELINKA, Ivo. Interview. 13. 10. 2008.

[63] ZELINKA, Petr. Nábozenská dimenze vzbourenectví v Afghánistánu. Natoaktual.cz. 22. 9. 2008. Dostupné z WWW: http://www.natoaktual.cz/nabozenska-dimenze-vzbourenectvi-vafghanistanu- f7d-/na_analyzy.asp?c=A080922_131833_na_analyzy_m02.

[64] ZELINKA, Petr. Ozveny minulosti nebo novy trend? Radikální islamismus v Pákistánu. Natoaktual.cz. 20. 10. 2008. Dostupné z WWW: http://www.natoaktual.cz/ozvenyminulosti- nebo-novy-trend-radikalni-islamismus-v-pakistanu-1pm- /na_analyzy.asp?c=A081020_151813_na_analyzy_m02.

[65] ZIPFEL, Tomás. Afghánistán mezi optimismem a defétismem. Obrana a strategie. 2008, roc. 7, c. 2, s. 19-39.