Family camping: a case study of the potential for personal development/Rodinné táborení: prípadová studie potenciálu osobnostního rozvoje

Abstract

The purpose of this study is to examine the family camping phenomenon and its educative potential in education between generations. The study focused on the tradition of family camping in the Czech countryside and it shows the club Veteran Green as a typical Czech example of this leisure activity. This study used a sequential combine design of empirical research based on an autoethnographic examination and survey of both adult (n = 14) and children (n = 14) participants (together from 9 families) of a family camp in the Czech Republic. The paper indicated four dimensions of the leisure experience: the phenomena of family, community, nature and spirituality.

Headnote

Abstract: The purpose of this study is to examine the family camping phenomenon and its educative potential in education between generations. The study focused on the tradition of family camping in the Czech countryside and it shows the club Veteran Green as a typical Czech example of this leisure activity. This study used a sequential combine design of empirical research based on an autoethnographic examination and survey of both adult (n = 14) and children (n = 14) participants (together from 9 families) of a family camp in the Czech Republic. The paper indicated four dimensions of the leisure experience: the phenomena of family, community, nature and spirituality.

Keywords: family camping, Veteran Green, family, nature, community, spirituality

Rodinné táborení: prípadová studie potenciálu osobnostního rozvoje

Ivo Jirásek, Donald N. Roberson, Jr., Miroslava Jirásková

Abstrakt: Príspevek se zabývá fenoménem rodinného táborení a jeho edukativním potenciálem v rámci mezigeneracního ucení. Seznamuje s tradicí rodinného táborení na ceském území a v kontextu promen podob soucasného rodinného usporádání poukazuje na specifickou spolecnost Veteran Green, která se muze stát typickým predstavitelem takto tráveného volného casu. Prípadová studie vyuzívá sekvencní kombinovaný design empirického setrení, kdy na autoetnografické zapojení navazuje anketní dotazování (n = 14 dospelých a 14 detí z 9 rodin), jez dokládá, ze hlavní dimenze prozívání pri rodinném táborení je mozné vnímat ve fenoménech rodiny, komunity, prírody a spirituality.

Klícová slova: rodinné táborení, Veteran Green, rodina, príroda, komunita, spiritualita

1 Ú VOD

Vztah rodiny a pedagogického pusobení je v ceském pedagogickém diskursu v poslední dobe zvýraznován zejména kolegynemi z Brna a tematizován v podobe mezigeneracního ucení (Rabusicová, Kamanová, & Pevná, 2010; 2011; 2012). Termínem je míneno takové vzájemné predávání informací, zkuseností i postoju v konkrétním "spolubytí" jednotlivých clenu rodiny, kde je edukativní proces spatrován jako vzájemný, obousmerný. Domníváme se, ze je to vhodné rozsírení diskursu, který se omezuje vetsinou na rozmer etických reflexí, na predávání nábozenských a mravních hodnot, a to jednosmerne, ze starsí generace na mladsí, byt i zde se muzeme setkat s akcentací ruznosti a partnerského prístupu (Halstead, 1999; Dillen, 2007). Proto se i pro nás stává zmínený koncept vhodným horizontem porozumení. V tomto príspevku se vsak zamerujeme cílene na konkrétní podobu mezigeneracního ucení pri trávení volného casu, tedy na rodinné táborení.

Historie spolecného pobytu v prírode pospolu v rodinném kruhu má v Ceské republice dlouhou tradici. Jeste pred vznikem republiky, tedy v dobe Rakousko-Uherské monarchie, zalozil v roce 1908 ceský spisovatel, vychovatel a pedagogický reformátor Eduard Storch skupinu nekolika rodin s mensími detmi a táborili spolecne na Jadranu (Santora, Nosek, Janov, & Dostál, 2012). Pozdeji se rodinný skauting i organizacne etabluje a Storch je jeho vásnivým zakladatelem a propagátorem - mj. sepisuje tábornickou prírucku, v níz se tímto fenoménem zabývá: "A jeste vetsí význam má tábornictví pro rodiny. Zde za malý náklad muze celá rodina pobýti v lesním tábore a uzije tak vsech daru prírody mnohem více, nez v sebe lepsím a drahém letním byte. (...) Vsichni tvorí dohromady velikou rodinu, práce je rozdelena, vsichni se strídají a tak rodina muze bezstarostne si vyjíti, nebo se baviti spolecnou hrou. Drobné deti mají v tábore rajský zivot. Behají nahé, hrají si ve vode, dívají se na hry dospelých a - nezlobí; jsout milácky celého tábora. A tak rodina, která by mohla treba jen 14 dní stráviti na letním byte, uzije pobytem v tábore nekolikanásobne více, nebot je tu nepretrzitý pobyt na volném vzduchu, úplné pohodlí a volnost jako nikde. Není divu, ze jiz tolik rodin prihlasuje se s nadsením do rad tábornických." (Storch, 1921, 5 a 6). Rodinné táborení je dnes patrné jak u neformálních volných uskupení nekolika rodin, tak v organizovaném rámci Ligy lesní moudrosti (rodinné kmeny woodcraftu), ci u clenu skautské organizace (kde se pestuje rodinný skauting). Tyto organizace jiz na nasem území pusobí celé století, mají pocetné zastoupení (LLM zhruba tisíc clenu, Junák - svaz skautu a skautek CR více nez 48 tisíc clenu), takze není divu, ze se rodinné táborení stává atraktivní formou pro nekteré odrostlé cleny techto mládeznických organizací. Pro mladé lidi, kterí v detství prosli touto neformální výchovou, a hodlají si podrzet aktivní trávení volného casu i v dobe péce o rodinu, je sdruzování se stejne smýslejícími rodinami vhodným pokracováním daného zpusobu zivota, vcetne letního táborení.

V nasem príspevku se vsak zameríme na pocetne nevýznamné obcanské sdruzení Veteran Green (tvorí jej 13 clenu, z toho pouze 9 aktivních), které porádá tábory pro rodiny svých clenu a prátel od roku 1998 (jichz se úcastní kolem 50 úcastníku od nekolikamesícních novorozenat az po muze starsí 50 let).

1.1 Výzkumy rodinného táborení

Pokud víme, v nasí zemi se tímto fenoménem dosud nikdo odborne nezabýval (i výse zmínená Storchova práce je spíse metodickou príruckou, nikoliv vedeckým pojednáním ci empirickým setrením). Ani ve svetové odborné literature se nejedná o prílis frekventované téma.

Jedna skupina príspevku (ta nejrozsáhlejsí) se zabývá specifickým programem pri táborení detí se specifickými potrebami, hledáním alternativního prozívání pro deti a adolescenty nemocné ci s urcitým problémem a handicapem. Výzkumná setrení se zabývají moznostmi táborení pri potenciální náhrade chybející rodicovské role (Sullivan, Ward, & Deutsch, 2010; Taber & Proch, 1988), ci nabídce bezpecné alternativy k bezne provádeným aktivitám (Apter, 1977). Tábory organizované pro deti nemocné ci handicapované se vyznacují poskytnutím komunitní duvery a lécivým aspektem prírodního prostredí. Speciální pozornost byla venována detem s hemofilií (Thomas & Gaslin, 2001), s karcinomem (Wellisch, Crater, Wiley, Belin, & Weinstein, 2006; Mosher, 2006), s diabetem (Hunter, Rosnov, Koontz, & Roberts, 2006) a s chronickým onemocnením (Bekesi, Torok, Kokonyei, Bokretas, Szentes, & Telepoczki, 2011). Svébytne usporádané tábory se porádají pro deti s handicapem ci psychosociálními potrebami (Huber, Walsh, & Varman, 2005), nebo pro úplné rodiny s detmi s postizením zraku (Day & Kleinschmidt, 2005).

Tématu táborení s rekreacním cílem se venuje druhá skupina výzkumných setrení. Zatímco detským táborum typu skautského táborení bylo venováno mnoho pozornosti, rodinnému táborení je venováno minimum odborného zájmu. Príkladem muze být popis táborení v odlehlých himálajských oblastech a jejich dopad na prírodu (Farooquee, Budal, & Maikhur, 2008) ci zkusenosti a významy dopadu táborení na les (Garst, Williams, & Roggenbuck, 2010). Doporucení venovat alespon hodinu aerobní aktivity denne pri táborení (speciálne pro deti) je výstupem snahy o propagaci aktivního zivotního stylu (Henderson & Saltmarsh, 2012), dusledkem apelu na bezpecí a radost je pak duraz na snahu ucinit tábornické zázitky príjemnými pro vsechny (Miller, 2010), dávat pozor na týrání ci zastrasování (Sosland, 2011). Rovnez podpora rodinné rekreace v prírode jako dulezité moznosti celkového rozvoje rodiny jiz byla v literature zmínena (Lee & Graefe, 2010).

Poslední skupinu príspevku venujících se v odborné literature rodinnému táborení tvorí výzkumy dopadu ruznorodých programu na rodinu, na její zesílení a podporu. Táborení jako kreativní zpusob rodinného formování identity muze být nahlízen mj. v souvislosti se spotrebními zájmy (Epp & Price, 2008), s hodnotou rodinne tráveného volného casu a jeho kontextu (Ward & Zabriskie, 2011), s poukazem na psychologický vliv bytí spolu jako jedinecné zkusenosti komunity a jejího vlivu na rodinu (Haber, 2011).

1.2 Veteran Green jako organizace a komunita

Pocátky sociální skupiny, jíz se v nasem výzkumu zabýváme, bychom mohli hledat v polovine 80. let 20. století, kdy se odrostlí clenové detského oddílu v Zábrehu na Morave po absolvování tehdy povinné základní vojenské sluzby (odtud název) rozhodli usporádat pro oddíl mikulásskou besídku a pripravili si sehrání divadelní hry. Tato predstavení se poté stala nedílnou soucástí zivota mesta, prerostla rozmer oddílové besídky a stala se pravidelným kazdorocním ochotnickým predstavením, které povetsinou v den premiéry bylo zároven i derniérou. O zhruba desetiletí pozdeji se prátelé dohodli, ze se pokusí ozivit myslenku letního táborení (díky pozitivním vzpomínkám z detství a dospívání) a pozvou na tábor celé své rodiny. Po úspesné organizaci tohoto podniku v roce 1998 a jeho opakování v roce následujícím pak zalozili obcanské sdruzení orientující se na pobyt, rekreaci a zivot v prírode, poznávání prírody a její aktivní ochranu.

Motivacní impuls k zalození obcanského sdruzení po prvních dvou táborech prichází na základe povídky Otakara Batlicky "Bylo jich osm" (Batlicka, 1968), jejíz príbeh je relativne prostý: v prvotrídním singapurském hotelu si skupina osmi prátel na 10 let dopredu "královsky zaplatila" klubovní místnost s bohate prostreným stolem. Scházejí se jednou za rok, ve stejný den, ve stanovenou hodinu, ke spolecné veceri. Bez ohledu na to, kolik se jich sejde, je prostreno vzdy pro stejný pocet lidí. Hlavní dej povídky je rekapitulací dobrodruzného príbehu jednoho z úcastníku (sesli se pouze dva, nebot dva z lonských ctyr úcastníku v prubehu roku zemreli), který se vypravil za smara gdy po Malajsii. Po roce je opet bohate prostreno pro vecerní stolování osmi osob, ale neprisel jiz zádný. Ackoliv povídka poutá pozornost ctenáre zejména prevyprávením dobrodruzného príbehu (s artefakty plavby clunem v dzungli, hledání smaragdu, vzpoury domorodého veslare, ukradení lode a plavby na voru, postupného zavrazdení vsech úcastníku cesty malajským sípem vystreleným zrádným veslarem a prezití pouze hlavního hrdiny), pro spolecenství Veteran Green byla podstatnou rámující kulisa príbehu: prestoze nás zivotní osudy zavedly do ruzných koutu nasí zeme i zahranicí, ackoliv jiz nejsme v tak blízkém kontaktu jako kdysi, a at se s námi v prubehu roku udá cokoliv, sejdeme se ve stejný cas na stejném míste k bohaté veceri, abychom spolecne sdíleli svoje osudy a rekapitulovali prozité události. V ideovém základu obcanského sdruzení, a tudíz i hlavní událostí tohoto "klubu gentlemanu", je tak výrocní snem, odehrávající se spolu s dalsími rituály v duchu Batlickovy povídky.

V soucasné dobe se aktivity této komunity rozrostly na celý rok. Pravidelne se rodiny sjízdejí na zimní pobyt na horách (lyzování), porádají krátkodobé pochody v zimní prírode (chuze na sneznicích), sjízdejí ceské a moravské reky (kanoistika), na podzim vyuzívají kol k poznávání okolí (cyklistika). Zdá se tedy, ze sport, aktivní zivotní styl a pobyt v prírode je hlavní náplní tohoto sdruzení. Z hlediska poctu aktivit a poctu úcastníku jsou tyto celorocní aktivity nejviditelnejsí a nejzretelnejsí náplní aktivního trávení volného casu. V podlozí techto programu stojí zejména ideje rodinné pospolitosti a étosu prátelství, patrné i z erbu Veteran Green: ve stítu je zpodoben zlatý retez jako symbol spojenectví, prátelství a svazku mezi práteli, uprostred pak zlatý tremen jako symbol poskytnutí sluzby ("podrzet trmen"). Mottem klubu se stávají slova "Prátelství a sluzba". Muzeme-li vnímat organizaci volnocasových aktivit pro prátele a známé jako urcité vyjádrení ideálu sluzby, pak prátelství mezi muzi, tento specifický muzský kruh, je neco, co sice spolecné rodinné spolubytí umoznuje, ale co je zakoreneno jeste hloubeji a je tvoreno svéráznou obdobou gentlemanských klubu, které byly jiz v dnesní spolecnosti odhozeny s poukazem na genderovou rovnoprávnost. Nicméne cím dál více si uvedomujeme, jak dnes zalostne postrádáme rituály prechodu mezi jednotlivými etapami zivota, které mohou napomoci osobnostnímu vyzrávání (Bílý, 2012). Tradicní spolecnosti totiz vnímaly jako nezbytnou podmínku zaclenení mladého chlapce mezi muze, tedy mezi bojovníky, vystavení se nebezpecí a riziku s mozností rozeznání vlastních hranic, "setkání se smrtí" (jez je, mimochodem, v nasí spolecnosti nahrazováno mj. rizikovými, adrenalinovými ci extrémními sporty zahrnujícími aktivity typu BASE jumping, skalní lezení bez jistení apod.), ale také rituální "zasvecení" v mysterijních - muzských - spolecenstvích. Pobyt v nekoedukovaných, ryze muzských komunitách prinásí jistou kvalitu prozívání, kterou nelze nahradit jakýmikoliv jinými událostmi. Dnes opet vzrustá pocet "muzských skupin", "muzských kruhu" a ruznorodých muzských setkávání, které neznamenají a priori misogynství ci vymezování se vuci feminismu, ale prozívání uprímného sdílení zkuseností a prátelských vazeb sounálezitosti. Snad i proto je clenství ve Veteran Green ryze muzskou zálezitostí.

1.3 Rodina a její promeny

Nase setrení se netýká této specificky muzské pospolitosti nesené étosem prátelského setkávání, ale spolubytí pospolu s celými rodinami. Empirické setrení zámerne opomíjí tuto bazální organizacní a snad i rituální rovinu a zameruje se na zjistení názoru vsech úcastníku letního táborení Veteran Green, tedy rodicu i detí, bez ohledu na clenství ve sdruzení ci príbuzenské, nebo prátelské vztahy ke clenum.

Ze vsech spolecenských vztahu jsou to totiz manzelské a rodinné struktury a vztahy, jez vytvárejí základní osnovu sociálního zivota: "ani v moderních spolecnostech, kde úloha rodiny jeví tendenci slábnout, totiz intenzita rodinných svazku není mensí: pouze se omezuje na uzsí kruh, na jehoz hranicích ji brzy nahradí jiné svazky, zahrnující dalsí rodiny" (Lévi-Strauss, 2007, 307). Príbuzenská struktura základních typu rodinných vztahu vymezuje konkrétní typ rodinného usporádání (pokrevní rodiny), pricemz mezi základní patrí sourozenectví, vztah manzela a manzelky a vztah rodice a dítete (Lévi-Strauss, 2006). Snad i proto vykazuje neobycejnou stabilitu model rodiny tvorené rodici, jejich detmi, prípadne prarodici (Matousek, 1993). Nukleární ("jádrovou") rodinu tvorí muz a zena a jejich deti, je tedy dvougeneracní, zatímco rozsírená rodina zahrnuje rovnez prarodice, tety, strýce, bratrance a sestrenice. Abychom se dostali k ucelenému soudobému vymezení rodiny, musíme dodat, ze k podstate rodiny nálezí krome vztahu manzelu a vazby pokrevního príbuzenství i odpovednost dospelých clenu za výchovu detí (Giddens, 1999).

Prestoze v nasí spolecnosti v soucasné dobe prevládá mínení, ze práve nukleární rodina je nejbeznejsím rodinným usporádáním, promenuje se i tento typ rodinného souzití a zvysuje se pocet neúplných rodin a lidí zijících zámerne v izolované domácnosti ("singles"), ba dokonce v Evrope dnes rodina konstituovaná manzelským párem a detmi tvorí jen asi ctvrtinu ze vsech domácností (Mozný, 2008). V soucasnosti totiz v kontextu nasí západoevropské spolecnosti rodinné struktury nabývají výrazne variabilních, individualizovaných podob a existuje mnozství forem rodinného souzití zahrnujících vsechny mozné kombinace biologického príbuzenství, legalizovaných i nelegalizovaných svazku mezi dospelými i mezi dospelými a detmi. Soucasná rodina má tendenci tzv. mozaikovatet: vedle úplných i neúplných nukleárních, ale také sirsích rodin, ci vedle tzv. seriální monogamie se stále vetsí pocet jedincu rozhodlo zít samostatne, jakousi prechodnou formu tvorí tzv. LATs (living apart together), tj. "partneri na pul cesty", zijící ve spolecné domácnosti jen nekdy a pro neco (Matousek & Pazlarová 2010). V sirsím pojetí tedy nemusí být rodina spojena pouze pouty pokrevního príbuzenství, ale také právními svazky (adopce, registrované partnerství), príp. dokonce pouhou deklarací rodinného spolecenství na základe vzájemné náklonnosti (Matousek, 2008). Mezi trendy ovlivnujícími rodinu tak patrí oddálení casu snatku i rození detí; rodinné souzití bez formálního (legálního) manzelství; zvysující se rozvodovost; omezování poctu detí v rodine; prodluzování doby, po kterou deti a rodice zijí spolu (Matousek, 1993). Sociální jevy promen rodinného usporádání se pochopitelne nevyhýbají ani clenum obcanského sdruzení Veteran Green a dalsím úcastníkum letního táborení. Vedle úplných rodin se muzeme setkat se cleny rodiny neúplné (chybející muz), sériovou monogamií, vedle funkcních vztahu jsou patrné i spíse formální svazky, nenaplnující plný potenciál spolecného souzití v dimenzi nejenom fyzické a sociální, ale také psychické a spirituální. Domníváme se vsak, ze to, co muze jedinec získat pobytem ve spolecenství dalsích rodin (stejne jako výchovou v sirsí rodine), je výrazný kulturní a sociální kapitál. Porovnávání odlisných zpusobu mezilidských vztahu, durazu výchovného pusobení, osobních vzoru, stejne jako pomoc pri rozvoji interpersonálních vazeb, podporují osobnostní zrání a rust tolerance. Zdá se (na základe spíse intuitivního náhledu a pozorování nez daty dolozeného empirického setrení), ze je na spolecném táborení zdárne premostována generacní propast a prekonávána oblast odcizení.

1.4 Rodinné táborení Veteran Green

První tábory byly pouze týdenní, pozdeji se casová plocha zdvojnásobila na dvoutýdenní pobyt v prírode. Obvyklou formou je táborení na pronajaté louce, kam se navozí potrebný materiál a vybuduje se kruh stanu tee -pee, kuchyne s jídelnou (zastresenou pouze plachtou), vykopou latríny, postaví umývárna a dalsí táborové stavby. Stavba i bourání tábora je jeho plnohodnotnou soucástí a proto jiz od prvního dne prijízdejí rodiny kompletní - deti by mely nejenom konzumovat hry a programy, ale také se podílet na sluzbe pro druhé, at uz pri stavebních pracích, v kuchyni ci organizaci programu.

Krome práce (at uz pri stavbe a bourání tábora, prípravy dreva, varení atd.) je neodmyslitelnou soucástí tábora jeho programová nápln. Program vychází z osvedcených zdroju skautingu a principu zázitkové pedagogiky, tedy ze snahy vyuzít cas nejenom pro zábavu, ale také pro osobnostní rozvoj. Tak se krome her a pohybových aktivit (plavání, turistika, volejbal, softball aj.) deti zdokonalují v pouzívání náradí (noze, pily, sekery), v rozdelávání ohnu, v uzlování, v poznávání kvetin a stromu aj. Obvykle je program pripravován týmem dopredu se snahou zarámovat jednotlivé programové prostredky spolecnou legendou ci príbehem (v posledních letech to byly napr. jiz výse zminované povídky Otakara Batlicky, ale také cesta Eskymo Welzla na zlatý sever, v olympijském roce to byly starorecké mýty apod.). Nedílnou soucástí jsou slavnostní táborové ohne, které krome svého obradního zapalování obsahují i dalsí rituály, stejne jako spolecné rozmluvy ci zpev s kytaro u a dalsími hudebními nástroji. U táborového ohne má kazdý táborník stejný hlas, proto je bráno v úvahu vyjádrení kazdého jedince bez ohledu na vek (napr. pri hlasování o pojmenování daného tábora) - coz pramení ze symboliky, ze se kolem centra ohne sedí v kruhu, takze kazdý jednotlivec má od stredu stejne daleko a je pro celek jeho názor stejne dulezitý.

Abychom vsak presneji zjistili, co prinásí spolecné rodinné táborení jejich úcastníkum, realizovali jsme mezi dospelými i detskými participanty empirické setrení.

2 PRÍPADOVÁ STUDIE

2.1 Cíle výzkumu

Cílem setrení je formou prípadové studie získat hlubsí informace o smyslu trávení volného casu pri rodinném táborení v prírode, a to pohledem dospelých a pohledem detí.

2.2 Výzkumné otázky

Lze rodinné táborení vnímat jako potenciál osobnostního rozvoje pro deti i pro rodice? Jaké faktory tvorí strukturu hlavních prozitku spolecného táborení?

2.3 Výzkumné metody

Výzkumný design je zalozen na principu prípadové studie (kazuistiky, case study), tedy prístupu zamereného na zkoumání jedné sociální jednotky (typicky komunity ci rodiny), casto s vyuzitím kombinace sberu dat. S vyuzitím prípadových studií je spojeno znacné mnozství neporozumení ci dokonce predsudku, zejména s ohledem na verifikaci získaných poznatku (Flyvbjerg, 2006), avsak zmínený výzkumný prístup je specificky vhodný zejména u nových tematických oblastí (Eisenhardt, 1989). Konkrétne byl zvolen sekvencní kombinovaný design, kdy na etnografické setrení navazovalo vyuzití ankety.

Zduvodnení etnografického prístupu je dáno charakterem zkoumaného jevu, tedy snaze o porozumení kulturních svébytností (jez závisí na vsímavé pozornosti výzkumníka), o pochopení zivotu druhých bez predsudku a zaujatosti "zejména pomocí pozorování, naslouchání a zapojení" (Eisenhart, 2001, 218). Jestlize se v poslední dobe promenují koncepce etnografické metodologie (napr. etnické, feministické, postmoderní), výraznejsí pozornost si získává zejména autoetnografie - snad i s neuvedomovaným ozvukem platónského "soubytí a souzití" (Sedmý list), zazehávajícího teprve jiskru hlubsího zájmu. Fenomenologické pozadí porozumení lidskému chování, jez je bytostne ovlivnováno kontextem a má více významu nez pozorovaná "fakta" (Willson, 1977), tedy imperativ nevnáset do interpretace zkoumaného jevu pokud mozno nic z vnejsího sveta výzkumníku zduvodnuje participativní pozorování i plné úcastenství dvou clenu výzkumného týmu na zivote tábornického spolecenství, vyznacujícího se coby subkultura svébytnými (byt docasnými) vzory chování, koherentním zivotním zpusobem, hodnotami i tábornickou praxí. Princip analytické autoetnografie totiz spocívá práve v zámerném plném clenství a úcasti výzkumníka ci výzkumníku na aktivitách zkoumané skupiny, ale také v autorství výsledných textu (Anderson, 2006).

Výstupy autoetnografického setrení byly vyuzity zejména v úvodní cásti tohoto príspevku, tedy v kontextuálním uvedení spolecenství Veteran Green a jeho táborení, ale také v rovine podlozí pro formulaci anketních otázek. Vazba etnografické a empirické metodologie je rozhodující zejména pro výzkum zrídka studovaných subkultur, které se odlisují od dominantní kultury (Maton, 1993) - v nasem prípade je zámerné omezení potreb oproti beznému konzumnímu stylu zivota sociální majority pouze docasné, nicméne podstatné pro studované charakteristiky prozívání. Na základe vlastních prozitku, zkuseností a hodnocení táborení byl smerován dalsí zájem badatelu o reflexe ostatních úcastníku do oblastí zduvodnujících úcast na tábore, vnímání a prozívání rituálu, osobní participace na chodu tábora a prispení k úspechu celku, specificnost casovosti, prirozenost takto tráveného volného casu, potenciálního presahu, role zivlu i pracovní pomoci detí apod. Dotazník je slozen z otevrených otázek a koncentruje se na motivy rodinného táborení jako svébytného typu trávení prázdninového casu. Otázky pro deti byly konzultovány se dvema detskými úcastníky ve veku 13 a 11 let.

Sber dat

Sber dat se uskutecnil v období ríjen az prosinec 2012 formou e-mailové komunikace se cleny a práteli spolecenství, kterí absolvovali alespon 3 rodinné tábory. Z oslovených rodin odmítli nebo nedodali své výsledky ve stanoveném termínu 3 rodiny. Vsichni odpovídající respondenti odpovedeli na 19 otázek (rodice), resp. na 7 otázek (deti a mladiství od 3 do 15 let).

Analýza dat

Odpovedi respondentu na jednotlivé otázky byly presne prepisovány do souboru dospelých a do druhého s odpovedmi detí. Kazdý respondent byl zakódován prostrednictvím císla, udávajícího poradí rodiny a poradí respondenta, clena dané rodiny. Tak vznikla prehledná struktura odpovedí s mozností komplexního porovnání.

Serazené odpovedi byly dále strukturovány obsahovou analýzou do tematických bloku a následne interpretovány na základe frekvence výskytu. Zjistení byla podrobována opakovanému ctení a tematickému shlukování, které výzkumníci pri trech spolecných setkáních analyzoval i s ohledem na obsah odpovedí a na cíl studie. Spolecné revize a razení se opakovala az ke spolecné dohode. Na základe techto tematických shlukování vzniklo pet obsahových kategorií (rodina, komunita, príroda, spiritualita a nezarazená témata), které jsou zastoupeny u dospelých tazatelu.

2.4 Výzkumný vzorek

Pocet úcastníku rodinného táborení je promenlivý, priblizne se rocne úcastní tábora 10 rodin. Námi zkoumaný vzorek tvorí odpovedi 14 rodicu a 14 detí (celkem z 9 rodin). Poslední realizovaný tábor pred dotazováním probehl v cervenci v roce 2012 a trval 14 dnu. V tabulce c. 1 je zaneseno slození jednotlivých rodin (císla udávají vek rodinných príslusníku), pocet a kategorie respondentu, tedy odpovídajících clenu z jednotlivých rodin, a pocet absolvovaných rodinných táboru konkrétních rodinných spolecenství.

2.5 Výsledky a interpretace (vcetne omezení výsledku)

Odpovedi respondentu byly velmi rozmanité. Zatímco pro jednoho plyne cas tábora "pomaleji, klidneji" (8.1), pro druhého "radostneji" (7.1, 7.2), nebo "intenzivneji" (8.2), pro jiného "rychleji" (1.2), "má více rytmu" (3.1), "ficí" (3.1), "porád se neco deje" (6.1), dalsí se prizná, ze cas není v tu chvíli dulezitý, "nesleduji hodinky, nepotrebuji zrcadlo" (3.1). Snaha o hledání obecných charakteristik lidského prozívání tak musí vzdy zduraznit, ze se výsledky nedají zobecnovat a ze získané informace mohou být individuálne znacne rozdílné. Hledání pomyslného pruniku je tak zákonitou limitou práce - získáme jej za cenu zplostení individuálního vnímání rozdílu prozitkových situací.

Obsahovou analýzou jsme dospeli ke ctyrem základním kategoriím a páté (varia), k níz byly prirazeny rozmanité odpovedi na otázky, které nebylo mozno priradit ke kategoriím základním, ani vytváret kohezní kategorii dalsí. Základními kategoriemi výpovedí jsou rodina, komunita, príroda a spiritualita.

Rodina

Základní sociální jednotka, v níz clovek vyrustá a zije, je v promenách soudobého usporádání velmi variabilní. Presto zustává moznost být pospolu a úcastnit se spolecne programu velmi dulezitou soucástí vnímání letního táborení. Fakt, ze se jedná o pobyt dohromady s celou rodinou, který vyhovuje vsem, tedy obema partnerum i detem, zduraznují jako základní duvod úcasti na tábore mnozí dospelí respondenti. Pozitivne hodnotí cas pro spolecné prozívání, témata spolecné komunikace: "máme si o cem povídat" (1.1), odlisnost spolecných prozitku, tedy prozívání "jiných situací nez doma" (8.2), "v odlisných podmínkách" (7.1), "spolecne strávený cas v tee-pee" (3.1). Tato ruznost umocnuje prílezitost videt se "v jiných rolích" (3.1) a tím se evidentne posiluje vzájemné blizsí poznávání. Rovnez emotivní dimenze lidského zpusobu bytí je respondenty dosvedcena: "Cítím tam rodinnou harmonii" (8.1), deklaruje jeden, jiný cítí "blaho pri pohledu na spící deti" (9.1). Téma rodiny se akcentuje rovnez pri reflexi hodnoty opakovaného setkávání se se stejnými lidmi, kdy je zmínen zájem o vývoj v case, "ukazují mi, ze zijeme v rodinných cyklech" (1.1).

Rovnez pro deti je téma rodiny dulezité, snad prekvapive vsak odpovedi tohoto rázu netvorí vetsinu (výrazná diferenciace detských odpovedí je predurcuje k zarazení do kategorie varia). Presto deti vyjadrují lásku k rodicum: "mám je moc ráda; jsme tady celá rodina pohromade" (3.2), deti ocenují, ze "s rodici je vetsí zábava, sranda" (1.3, 1.4), ale také mohou pomoci a deti se cítí bezpecneji. Prítomnost rodicu je "to, co nejvíc odlisuje tento tábor od tech skautských" (4.2). I ostatní dospelé úcastníky tábora deti vnímají jako blízké, "protoze uz se s nimi dobre znám a beru je jakoby do rodiny" (4.3). Jiz v tomto momentu tematicky strukturované odpovedi naznacují presun k dalsí podstatné kategorii.

Komunita

Zdá se, ze pro dospelé je téma komunity nejdulezitejsím faktorem, protoze "nekam patrit me stabilizuje" (3.1). Spolecné setkávání a sdílení vede k pozitivnímu hodnocení vztahu: "máme tam kamarády" (6.1, 6.2), ale také zúcastnených osobností: "setkám se se zajímavými lidmi" (5.2); "podnetní lidé" (5.2). Zduvodnením úcasti na táborení se stává komunita, která je vnímána v rozmeru pozitivních vztahu: "máme rádi nase spolecenství" (2.1), které prekracují v nekterých výpovedích hranice blízkosti mezi príbuznými a ostatními: "bájecná táborová rodina" (9.1). Verbalizován je tak "okruh nejblizsích prátel" (2.1), "druhobytne pospolná spolecnost" (5.2). Societa táborníku je vymezována urcitými rituály, jez "formují a spoludefinují nase spolecenství, utvárejí nasi veteránskou subkulturu" (2.1), jíz dodávají "malebnost, humor" (2.1), "jsou dulezité pro chod tábora, udrzují sounálezitost" (7.2), ale také "pusobí jako príklad pro nase deti" (2.1). Charakteristikou souzití je, ze "tvoríme tým a sdílíme se, komunikujeme, v respektu spolupracujeme" (3.1), "víme, co od sebe muzeme cekat" (1.2, 6.1). Specifickým rysem je spolecná práce, podíl kazdého jednotlivce na vybudování, chodu i bourání tábora, na jeho organizaci i programu. Príprava a uvádení her, aktivní úcast na programech ostatních, sluzba v kuchyni, vecerní zpev a hra na kytaru, ale také "sírení dobré nálady" (6.1, 6.2) "rozdávání úsmevu, podpora ostatních" (9.1), to jsou respondenty uvádené príklady vlastního podílu. Setkávání a vzájemná podpora tak vede k nejdulezitejsím hodnotám techto setkávání: "sounálezitost" (8.1), "duvera a bezpecí" (3.1, 5.1), "prátelství se prohlubuje" (1.2, 5.1), takze "je nám s nimi dobre a máme je rádi" (6.1, 6.2). Takový pobyt dosvedcuje rozvojový charakter nejenom v rozmeru mezilidských vztahu: "rozvíjení stávajících vztahu, posilování schopnosti se více poznávat, rozumet si" (4.1), ale také v individuálním zivote jednotlivce, kdy "rozhovory a zkusenostmi ostatních se posouvá muj osobnostní rozvoj" (7.1, 7.2). Vzájemné obohacování je vedeno i jinakostí druhých a cílem "ucím se nehodnotit" (5.2). Abychom vsak neidealizovali spolecenství do nereálných podob, je treba zmínit rovnez "rozdílný prístup jednotlivcu k realizaci tábora" (7.1, 7.2), negativní vnímání faktu, ze ne vsichni jsou ochotni zúcastnit se tábora po celou dobu, a tudíz nekomu nevyhovují lidé, "kterí pendlují z tábora a na tábor, narusují celek" (6.1). Jinému vadí "prílis autoritativní prístup" (7.1, 7.2) nebo "prílis casté nástupy a lpení na disciplíne behem nich" (5.1). Výse zminovaná a vysoce hodnocená rozmanitost jednotlivcu se tak ukazuje i z druhé strany, nebot nekomu vadí "nekterí lidé, pretvárka" (8.1).

Nicméne na prímou otázku, zda skupina lidí z tábora muze plnit roli sociální opory ve chvílích, kdy slábneme, odpovídají témer vsichni respondenti kladne (dva se domnívají, ze takovou roli skupina lidí z tábora plnit nemuze) a upresnují, ze je to mozné "sounálezitostí, soucítením, radou" (2.1); "podporou" (2.1, 1.2, 3.1); "sdílením, vyslysením" (3.1); "smíchem, zvýseným prísunem legrace" (6.1, 6.2); "novým prísunem energie - dobitím baterek" (6.1, 6.2). At pozitivne nebo negativne hodnocené, "vztahy mezi vrstevníky i mezigeneracní vztahy" (4.1) jsou tak charakterizovány "posouváním osobnostního rozvoje" (7.1, 7.2), takze rodinné táborení muzeme povazovat za zajímavou podobu informální edukace.

Prestoze u detských respondentu je vnímání komunity neseno spíse prvoplánovým spoluúcastenstvím na programu, tedy zaznamenáváme odpovedi jako "nenudím se" (3.2); "je to fajn" (8.2); "bzunda" (8.4); "velká zábava" (1.4) apod., muzeme vnímat i zobecnující sdelení "po dlouhé dobe jsem se videla s ostatními" (4.3) i rozlisování mezi jednotlivými úcastníky s mozností individualizovaných prístupu typu "s Karo se dá hrát na babu" (3.4), príp. "dala jsem pusu Prokopovi" (3.3). Edukativne nejvýraznejsí je pak sebereflexe výpovedí "ucím se zít s novými lidmi" (6.3).

Príroda

Jiz samotné odejití z mesta, opustení civilizacních vymozeností a kulturních jistot je vnímáno jako výrazný prvek tohoto modu prozívání. Odlisnost pobytu je patrná i v tech nejjednodussích formách zbystrených smyslu a citlivosti: "clovek více vnímá pohyb slunce po obloze, to stací" (5.2). Pobyt v prírode vede k tesnejsímu kontaktu s realitou: "syrovost prírody, která nás nutí nezít ve virtuálním svete, ale být v souladu se svými kroky" (1.1). Na "oddelení od civilizace" (1.1) pri pobytu v prírode nacházejí respondenti mnoho pozitivního, zároven vsak upozornují na rozvojový prvek. Táborení je sice vnímáno vetsinou úcastníku setrení jako prirozené (pouze dva je oznacují jako neprirozené, protoze "vetsinu roku trávíme v budovách" (6.1, 6.2), soucasne vsak dodávají, ze se jim to líbí), avsak "musím si na jeho prirozenost zvykat. Je to drsnejsí prostredí a na zacátku me proveruje, jestli snesu nepohodlí." (1.1.) Velmi casto je vnímán urcitý osobnostní posun práve díky pobytu v prírode, a to nejrozmanitejsími smery, at uz je to "zlepsení dovedností, schopnost prezít, postarat se o sebe" (8.1), nebo vedomí, ze v nás "probouzí sebeduveru, ze to dokázeme" (9.1). Muze vsak nabývat také etického rozmeru v prijetí nechávání vseho plynout, kdy "vítr ozivuje nasi dusi a cistí ji" (1.1.). Potvrzeno je získávání nových zkuseností, at je to na pocitové úrovni: "letos jsem se poprvé "bál" v bource, v dome tento pocit nikdy nedocílíte, cítím prírodu a její sílu" (5.1), nebo na komplexnejsím zhodnocení zahrnující kontakt s prírodními zivly i s lidmi, proc si respondent nedovede predstavit, ze by mel dovolenou trávit nekde v civilizaci: "nahá kuze, ke které muze dést i slunce, vecer si moci v obýváku zapálit ohen a spolecne do neho zírat, vesnice s obydlím v kruhu - mají k sobe lidi blízko" (5.2). V nekterých momentech výpovedi nabývají poetického rozmeru, kdyz popisují zivelnou podstatu prírodního dení: "Miluji bourky s blesky (obcas) a sucho v tee-pee, miluji barvu a teplo ohne, miluji bublavou vodu a její neustálý tok, miluji vánek v horkém dni, miluji slunce, kdyz pece a nevím, co uz odhodit, miluji hlínu a bláto a chuzi naboso" (9.1). V prírode je mozné vnímat pocit jednoty "v prozitých bourkách a lijácích, drzení tee-pee plachty ve vetru a soused resí podobné veci, a pak kávicka, kdyz uz je po vsem a osvobozující spolecný smích" (5.2).

Deti pochopitelne zustávají opet na predpokládané rovine reflexe: "bylo slunícko" (9.2); "bylo hezký pocasí" (3.4), ale mezi nejzajímavejsí momenty tábora se dostaly i prírodniny, výslovne jsou zminovány "stromy" (3.3), ale také ohen v nekolika variantách, at v tee-pee nebo v podobe slavnostního táborového ohne. Pokud se vsak detí prímo zeptáme na to, jakou roli pro ne hraje príroda a pobyt v ní, dockáme se nejenom konkrétních výpovedí ocenujících tyto moznosti: "muzeme dýchat cerstvý vzduch" (1.4); "máme dost prostoru na pohyb" (1.4); "muzu tam rust, brodit se a sekat bambusy" (9.2), ale také porovnávání poukazující na vedomí procesu vlastního hodnocení a vymezování osobního vztahu: "jsem radsi na trávníku nez na asfalte" (9.3); "vetsí úcta k prírode" (4.2); "jsem v ní strasne ráda" (4.3), az k vedomí prílezitostí rozvoje: "naucíme se, jak se zachovat v lese" (1.3); "umím rozdelat ohen vetsinou do 3 sirek" (1.4); "spaní v týpý, zvyknu si na komáry, tak mi to nevadí" (3.3) ci dokonce hodnotícího soudu "rozhodne by nemenili za hotely" (7.2, 7.3), nebo za projev, který bychom u detí snad ani necekali: "hned po lidech to nejdulezitejsí, proc tam jezdím" (4.2).

Spiritualita

Aspekty, které bychom mohli oznacit za spirituální, nejsou charakteristické religiózním nábojem, ale nenábozenským modem spirituality, který muzeme charakterizovat jako symbol hledání smyslu, vertikální rozmer lidského zivota neopomíjející hluboké myslenky a vysoké ideály, jako transcendenci k hlubsímu uvedomování si bytí sebe samého v modu autenticity, a to spolubytí v lidském spolecenství (Jirásek, 2013). K takovýmto snad az metafyzickým konotacím muzeme radit hodnocení, ze tábor je pro nekoho "jistota stálosti v promenlivém svete" (1.1). Velmi dulezité jsou rituály, které "strukturují cas" (1.2), "stabilizují nás a vymezují prostor" (9.1), "dávají rád a rytmus" (5.1), "dodávají slavnost a váznost, vytvárí mystiku naseho konání" (3.1). Rituál muze nabývat transformujícího rozmeru obradu: "zajímá me rituál slavnostních ohnu, kdy se vzdává hold zivlum a svetovým stranám, cítím se v tomto kruhu soucástí systému a také lécena ohnem" (1.1). Presah jednotlivce je vnímán nejenom "s prírodou" (2.1), "touhou po hledání ideálu" (2.1), ale také "s nepohodou - pri ní jsme vsichni jedno" (9.1), zejména vsak s "cistotou - mám k ní obdiv, chci, aby v ní vyrustaly deti (...) záverecný ohen, který se pripravoval cistou metodou, bez pouzití zápalek - ta cistota z neho vzeslá ozárila celou mou rodinu a dalsí rodiny a já jsem si prála, aby nám dlouho vydrzela" (1.1). Mezi spirituální dimenze prozitku se bezpochyby radí vnímání "ducha místa" (6.2), "jednoty s celým vesmírem" (9.1), jiným respondentem prevedená do této deskripce: "cítím jednotu s vsehomírem, jsem soucástí celku, jsem láska v sobe i navenek" (1.1). To vse pak muzeme hodnotit nejenom jako "jiný pohled na svet" (8.2), ale také "únik do jiného sveta" (8.2). Není proto divu, ze se ve výpovedích respondentu dvakrát výslovne zminuje i "duchovní svet" (8.1, 8.2).

Nejenom proto, ze téma spirituality nebylo v otázkách cílene zminováno, se nelze divit, ze deti takové souvislosti ve svých výpovedích neudávají. Presto urcitou vazbu k duchovnímu rozmeru prozívání lze nalézt v uvedomení: "po tábore zjistuji, ze potrebuji k zivotu méne vecí, ale casem po nich zase touzím" (6.3). Obecne rozvojový rozmer pobytu pri rodinném táborení deti uvádejí nejenom v konkrétních vedomostech a dovednostech: "uzlování, stoj na hlave, vyrábení hracích drívek" (9.2, 1.4), príp. v nových zkusenostech promenujících prístup k nekterým aspektum sveta: "po letosním tábore mi díky sluzbe v kuchyni nevadí tolik pracovat se syrovým masem" (1.4), ale také v celkovém zhodnocení tábora jako celku: "kdyz tam prijedes, tak si odpocines, naucís se nové veci, odjedes se zkusenostmi, znalostmi" (4.3).

3 ZÁVER

Z výpovedí respondentu je patrné, ze rodinné táborení ovlivnuje nejenom vzájemnou mezigeneracní podporu a utuzení rodinných vazeb, coz je v dnesní dobe, charakteristické promenou tradicních rodinných stylu souzití, samo o sobe zajímavým motivem pro prípadné rozsírení takto tráveného volného casu. Specifický zpusob osobnostního rozvoje dokládají témata spolecenského souzití a vzájemného ucení se v interpersonálních kontaktech, ve vnímání prírody a zvysování citlivosti vuci jejím projevum, ale také v prozívání spirituální dimenze lidského zpusobu bytí. Domníváme se, ze je potrebné vnímat kontext a horizont techto zkuseností nejenom v rozvoji sociálního kapitálu (porovnávání odlisných interpersonálních vztahu, podnety a edukativní efekty, osobnostní vzorce chování, adaptace na zmeny zivotních situací, rozvoj tolerance, prekonávání mezigeneracní trhliny), ale také v rozmeru autenticity a prohlubování zivota. Spolecne trávený cas rodicu s detmi v prírodním prostredí muze vést, jak muzeme vycíst z nekterých citací výse, k hlubsímu zamyslení se nad vlastním zivotem, k hledání jeho smyslu, k prekonávání pocitu odcizení.

References

LITERATURA

Anderson, L. (2006). Analytic autoethnography. Journal of Contemporary Ethnography 35(4), 373-395. http://dx.doi.org/10.1177/0891241605280449.

Apter, S. J. (1977). Therapeutic camping: An alternative strategy for troubled children. Journal of Clinical Child Psychology, 6(3), 73-75. http://dx.doi.org/10.1080/15374417709532790.

Batlicka, O. (1968). Na vlne 57 metru. Praha: Profil.

Bekesi, A., Torok, S., Kokonyei, G., Bokretas, I., Szentes, A., & Telepoczki, G. (2011). Health- related quality of life changes of children and adolescents with chronic disease after participation in therapeutic recreation camping program. Health and Quality of Life Outcomes, 9(1), 43. http://dx.doi.org/10.1186/1477-7525-9-43.

Bílý, J. (2012). Kruh muzu: prechodové rituály pro muze. Praha: Synergie Publishing.

Day, J. N. & Kleinschmidt, J. (2005). The efficacy of family camp experience for families who have children with visual impairments. Journal of Visual Impairment & Blindness, 99(12), 775-779.

Dillen, A. (2007). Religious participation of children as active subjects: Toward a hermeneutical-communicative model of religious education in families with young children. International Journal of Children Spirituality, 12(1), 37-49. http://dx.doi.org/10.1080/13644360701266119.

Eisenhardt, K. M. (1989). Building theories from case study research. Academy of Management Review 14(4), 532-550. http://dx.doi.org/10.5465/AMR.1989.4308385.

Eisenhart, M. (2001). Changing conceptions of culture and ethnographic methodology: recent thematic shifts and their implications for research on teaching. In V. Richardson (Ed.) Handbook of Research on Teaching, 4th Edition (pp. 209-225). Washington, DC: American Educational Research Association.

Epp, A. M. & Price, L. L. (2008). Family Identity: A Framework of Identity Interplay in Consumption Practices. Journal of Consumer Research, 35(1), 50-70. http://dx.doi.org/10.1086/529535.

Farooquee, N. A., Budal, T. K., & Maikhuri, R. K. (2008). Environmental and socio-cultural impacts of river rafting and camping on Ganga in Uttarakhand Himalaya. Current Science, 94(5), 587-593.

Flyvbjerg, B. (2006). Five misunderstandings about case-study research. Qualitative Inquiry 12(2), 219-245. http://dx.doi.org/10.1177/1077800405284363.

Garst, B. A., Williams, D. R., & Roggenbuck, J. W. (2010). Exploring early twenty-first century developed forest camping experiences and meanings. Leisure Sciences, 32(1), 90-107. http://dx.doi.org/10.1080/01490400903430905.

Giddens, A. (1999). Sociologie. Praha: Argo.

Haber, R. (2011). Virginia Satir's Family Camp Experiment: An Intentional Growth Community Still in Process. Contemporary Family Therapy, 33(1), 71-84. http://dx.doi.org/10.1007/s10591-010-9140-4.

Halstead, J. M. (1999). Moral education in family life: The effects of diversity. Journal of Moral Education, 28(3), 265-281. http://dx.doi.org/10.1080/030572499103070.

Henderson, K. A. & Saltmarsh, A. (2012). Make a commitment: Encouraging wellness and healthy living at camp. Camping Magazine, March/April.

Huber, J. T., Walsh, T. J., & Varman, B. (2005). Camp for all connection: A community health information outreach project. Journal of Medical Library Associates, 93(3), 348-352.

Hunter, H. L., Rosnov, D. L., Koontz, D., & Roberts, M. C. (2006). Camping programs for children with chronic illness as a modality for recreation, treatment, and evaluation: An example of a mission-based program evaluation of a diabetes camp. Journal of Clilnical Psychology in Medical Setting, 13(1), 67-80.

Jirásek, I. (2013). Verticality as non-religious spirituality. Implicit Religion, 16(2), 191-201. http://dx.doi.org/10.1558/imre.v16i2.191.

Lee, B. & Graefe, A. (2010). Promotion of family recreation for a nature-based destination. Journal of China Tourism Research, 6(1), 50-60. http://dx.doi.org/10.1080/19388160903586570.

Lévi-Strauss, C. (2006). Strukturální antropologie. Praha: Argo.

Lévi-Strauss, C. (2007). Strukturální antropologie - dve. Praha: Argo.

Maton, K. I. (1993). A bridge between cultures: linked ethnographic-empirical methodology for culture anchored research. American Journal of Community Psychology 21(6), 747- 773. http://dx.doi.org/10.1007/BF00942246.

Matousek, O. (1993). Rodina jako instituce a vztahová sít. Praha: Sociologické nakladatelství.

Matousek, O. (2008). Slovník sociální práce. Praha: Portál.

Matousek, O. & Pazlarová, H. (2010). Hodnocení ohrozeného dítete a rodiny. Praha: Portál.

Miller, R. W. (2010). Relationships of equality: A camping trip revisited. Journal of Ethics, 14(3- 4), 231-253. http://dx.doi.org/10.1007/s10892-010-9079-6.

Mosher, R. B. (2006). This is the best life yet - Life at camp friendship. Pediatric Nursing, 32(1), 84-87.

Mozný, I. (2008). Rodina a spolecnost. Praha: Sociologické nakladatelství.

Rabusicová, M., Kamanová, L., & Pevná, K. (2012). Mezigeneracní ucení: ucit se mezi sebou v rodine. Studia paedagogica, 17(1), 163-182. http://dx.doi.org/10.5817/SP2012-1-10.

Rabusicová, M., Kamanová, L., & Pevná, K. (2011). O mezigeneracním ucení. Brno: Masarykova univerzita.

Rabusicová, M., Kamanová, L., & Pevná, K. (2010). Ucení v rodine v mezigeneracním pohledu. Pedagogická orientace, 20(4), 92-111.

Sosland, B. (2011). Camping out against bullying. Phi Kappa Phi Forum, Summer, 3.

Sullivan, M. J., Ward, P. A., & Deutsch, R. M. (2010). Overcoming barriers family camp: A program for high-conflict divorced families where a child is resisting contact with a parent. Family Court Review, 48(1), 116-135. http://dx.doi.org/10.1111/j.1744- 1617.2009.01293.x.

Santora, R., Nosek, V., Janov, S., & Dostál, V. (2012). Skautské století. Junák - svaz skautu a skautek CR, Tiskové a distribucní centrum.

Storch, Edvard (1921). Tábornická prírucka: organisace rodinného skautinku. Praha: Ceské lidové knihkupectví a antikvariát (Josef Springer).

Taber, M. A. & Proch, K. (1988). Parenting: An essential child welfare service. Social Work, January-February, 63-64.

Thomas, D., & Gaslin, T. C. (2001). "Camping up" self-esteem in children with hemophilia. Issues in Comprehensive Pediatric Nursing, 24, 253-263.

Ward, P. J., & Zabriskie, R. M. (2011). Positive youth development within a family leisure context: Youth perspectives of family outcomes. New Directions for Youth Development, 2011(130), 29. http://dx.doi.org/10.1002/yd.395.

Wellisch, D. K., Crater, B., Wiley, F. M., Belin, T. R., & Weinstein, K. (2006). Psychosocial impacts of a camping experience for children with cancer and their siblings. Pscho-Oncology, 15(1), 54-65. http://dx.doi.org/10.1002/pon.922.

Willson, S. (1977). The use of ethnographic techniques in educational research. Review of Educational Research 47(2), 245-265. http://dx.doi.org/10.3102/00346543047002245.